TMA ONDŘEJE NEFFA

Představte si, že se ráno probudíte. Slunce stojí poměrně vysoko a vám je jasné, že jste zaspali. Podíváte se na displej digitálního budíku a je…  temný. Zatracený krám z Číny! Navíc, co čert nechtěl, neslyšeli jste ani mobilní telefon. Sakra, sakra!!! No dobrá, nic se neděje. Máte volno a nemusíte do práce. Vypotácíte se z postele směrem k WC. Automaticky sáhnete po vypínači a nic. Zpropadeně, vypadly pojistky. Vykonáte potřebu a jdete k pojistkové skříni. Cestou uklouznete po vodě a jen tak tak si nic nezlámete. Lednice přes noc vytekla a vytvořila působivé jezírko asi o rozloze jako Bajkal. Do prdele, jestli tohle nejsou pojistky, tak ten ČEZ snad budu žalovat, už jen za to jak je drahý!!! Nevědomky zapnete rychlovarnou konvici a nic. Jasně, jasně, elektřina. Však vím, ale zvyk je železná košile. Moment, pojistky to nejsou. Takže plánované přerušení, nebo výpadek elektrického proudu. Ufff, co budu dělat? Pustím si TV, ne. Zapnu si notebook, ale bez internetu, proč? Hergot, kruci, no tak si pro změnu přečtu zase jednou knihu. Třeba tu od Ondřeje Neffa s názvem Tma.

Situaci podobnou té, co jsem popsal, jako literární neumětel jistě každý zná, nebo se jí alespoň přiblížil. Plánovaná odstávka, či výpadek elektrického proudu je takový malý návrat do historie. Pohled do časů minulých bez mocné služebnice elektřiny. Většinou několik málo chvilek (hodin) přečkáme v relativním nepohodlí a dříve, než se nadějeme, KLAP je tu elektřina. Drobný výpadek představuje pouze malé lapálie, jako neodeslaný mail, neodeslanou platbu, nebo onu odmraženou lednici. Nikdy nejde o život, vše se dá dohnat a ohrožené potraviny lze dle babiččiných léty osvědčených postupů zachránit. Dobře to dopadlo a civilizace jede dál. Hurá!

Ovšem spisovatel Ondřej Neff (1945) přichází ve své knize Tma s představou, že KLAP! „Od tohoto okamžiku ve všech technických zařízeních na planetě Zemi vodiče nebyly schopné vést elektrický proud.“ Je to opravdu frustrující vize, ale budiž, kniha je žánr sci–fi a budeme se držet příběhu. Ondřej Neff nepřichází s dočasným, ale totálním blackoutem. Mimo toho co jsem již popsal, žádné akumulátory, baterie, záložní zdroje a jiné. Prostě nic. Žádná elektřina, zapomeňte. Nastává absolutní TMA.

Popisovaná příhoda od které se bude počítat nová historie lidstva nastala v pátek 17. dubna 1998 středoevropského času. Příběh je zasazen do České kotliny a začne, jak jinak, v matce měst Praze. Zde budeme se zadrženým dechem a někdy i nevěřícně sledovat tragický spád událostí a hlavní postavy románu Tma.

Lidí, figur, figurek a postav se v příběhu mihne celá plejáda. Někteří jedinci tu budou od počátku do konce, jiní ihned odejdou na onen svět a další přijdou. Takový je život. Snad za všechny budu jmenovat Honzu Kryla a Markétu Panuškovou. Kromě postav smyšlených vystupují v románu také osoby veřejně známé a politické špičky oné doby. Někteří jsou již po smrti a z jiných se staly   politické mrtvoly. Politika je věc velice prchavá, to víme. Pro představu – Václav Havel, Václav Klaus, Miloš Zeman, Vasil Biľak, Jan Ruml, Petr Nečas aj. Ondřej Neff upozorňuje, že se „Děj odehrává v paralelním světě. Veškeré podobnosti s reáliemi našeho světa jsou fiktivní, politická situace v románu je smyšlená a nemá smysl srovnávat osoby a děje zde vylíčené se situací v našem světě. Bránit vám v tom však nemohu.“ Jsem moc rád, že mi Ondřej nechce bránit, neboť zde započnu.

Největším kamenem úrazu při četbě knihy jsou právě oni politici a fiktivní, Ondřejem Neffem vymyšlené, kontexty. Chápu, že je děj smyšlený a taktéž skutky popsané. Tomu rozumím a nebudu se příběhem zaobírat. Nicméně Ondřej Neff  se jako občan obecně povědomý pravidelně vyjadřuje k politickým událostem a souvislostem na webu Neviditelný pes (nebo ParlamentniListy.cz ). Tudíž jsou jeho názory přístupné širokým masám. Ondřej Neff je šiřitelem proamerické a proizraelské propagandy. Je také zarputilý rusofob a antibolševik. Neupírám mu to. Bohužel je smutné, že své civilní názory důmyslně podsouvá i v sci-fi knize Tma. Troufám si tvrdit, že Neff je zkušený manipulátor, a to i díky brilantnímu používání češtiny. Spisovatel omílá v knize klišé, jež nám předkládá prolhaný mainstream v souvislosti s politiky. Havel je téměř svatý, KLAP! Zeman pouze využívá situace a jak dopadne Klaus se raději neptejte. Neff pravděpodobně nikdy nepřipustí, že současné Rusko není Sovětský svaz a USA nejsou dávno baštou svobody a demokracie. Pokud kdy byly. Spisovatel adoruje Němce a zejména ty sudetské. Jestliže jde o slovany, tak ti dělají slovanský bordel, jsou líní a šlendriáni. Jakmile je to dějově proveditelné, tak je stržena socha mistra Jana Husa. Vzhledem k tomu, jak celý román dopadne považuji českého lva na obálce za ironii a Neffův výsměch. Otázkou je, za koho Ondřej Neff kope? Nevím jistě za koho hraje, ale je patrné do koho kope. Musím konstatovat, že jak v civilním tak i ve svém vybájeném sci – fi světě kope za proamerickou Pátou kolonu.

Neff popisuje v románu různé společenské vrstvy od politické smetánky, až po „lůzu“ jak označuje sociálně slabé a lidskou spodinu. Nutno se přiznat, že právě různé obraty, dialogy a monology z prostředí nejchudších a podsvětí mne opravdu pobavily. Často jsou pouze křečovitou a domnělou   konstrukcí slangu kriminální galerky. Myslím si, že by na ulici za své hlášky dostal po hubě.

Optimisté tvrdí, že po velkém blackoutu by nastal středověk až po týdnu. Tak nějak by se dal příběh  knihy i shrnout, ačkoliv zachycuje události v průběhu deseti let. Kniha popisuje pád maloměšťácké konzumní společnosti, až na samé dno, do temného středověku. Absence elektřiny dokonale rozloží společnost a paralyzuje stávající systém. Morové rány, hladomor, inkvizice a středověké brutální násilí se stalo součástí života. Člověk si při četbě uvědomí, jak křehká a arogantní je naše moderní civilizace postavená na elektřině. Imaginární svět pana Neffa je po technické stránce perfektně zvládnutou předpovědí a pochmurným scénářem světa bez elektřiny. Knihu jsem odkládal a promýšlel různé možnosti. V rámci mých technologických znalostí jsem nepřišel na žádné nelogické kotrmelce a pochybení ze strany autora. Zápletku se ztrátou elektřiny jsem původně vnímal jako dogma a nečekal jsem, že by mi spisovatel podal nějaké vysvětlení. Nakonec jsem se kupodivu dočkal i jakéhosi výkladu, proč byl narušen status quo.

Postavy v knize mají hluboko popsanou psychologii a dá se do nich vcítit, či v mezích našeho elektrifikovaného Teď, pochopit pohnutky lidí po Tom. Mám pochybnosti o příběhu Jak se z blbce Jindry Hřivnáče diktátor stal. Autoritativní vládci byli a jsou krutí, ale hloupí jistě ne. Tomu nevěřím.

Ondřej Neff nafotil v roce 2014 ve společnosti Martina Zhoufa, autora ilustrací, putování knižního hrdiny Honzy Kryla. Některé obrázky zachycují modely aut, které neodpovídají historickým reáliím. Strana 79 zachycuje na fotografii vůz Škoda Fabia. Domnívám se, že tam nemá co pohledávat, ani v paralelním světě. Vůz byl oficiálně představen až na 58. autosalonu ve Frankfurtu 14. září 1999. Tou dobou už panovala v románu Tma a hrdinové vyráběli stěží dvoukoláky tažené pomocí lidské síly.

Tma je drsná, mrazivá, až naturalistická postapo četba zasazená do Českého kráteru. Pokud jde o mne, je přečtení knihy Ondřeje Neffa takový můj soukromý Rubikon. Není to první záležitost od autora, jíž jsem četl, to rozhodně ne. Nicméně dal jsem si dlouhou dobu odstup od jeho textů, neboť jsem si časem uvědomil, že mi nemá vlastně co říci a nabídnout. Jeho politické názory nesdílím, a v literatuře sci – fi si je nepřeji. Děkuji pěkně, ale ne. Zásadní problém knihy Tma je, že nedokáži rozlišit hranici, kdy to spisovatel myslí smrtelně vážně a kdy se jízlivě vysmívá (např. scénka s Jakešem atd.). Smutné je, že Neff publikoval a vystupoval v masmédiích i před rokem 1989 aniž by byl takovým gerojem, jako při práci na této knize. To považuji za pokrytectví. Historických analogií je v románu k nalezení ovšem  mnohem více a jak píši, často je považuji za ironii a výsměch. Bohužel, knihu zabíjí doslova a do písmene právě ona údajně paralelní politika. Ondřej Neff není schopen ani ve smyšleném světě opustit své postoje a předsudky. První půlka knihy se čte téměř jedním dechem a druhá se zvrtla v rozpačitou taškařici, jakoby autor ztratil dech a nevěděl ani na potřetí co dál. Naprosto věřím v lidskou brutalitu, ale hraní si na středověk mi evokuje nadšence provozující historický šerm. Závěr knihy je už plnohodnotná veselohra. Nebýt toho, přirovnal bych knihu k naprosto famóznímu a nadčasovému dílu Malevil (Robert Merle). Platí, že méně je někdy více. Za pravdu mu musím dát v jednom, události (blackout) popsané v románu se stát mohou. KLAP!

Kniha Tma vyšla v nakladatelství Plus pod  křídly Albatros media a.s. v roce 2014 v 3. vydání. Kniha je doporučena čtenářům od 15 let. První část tohoto románu vyšla ve sborníku Klon 96 pod názvem Potíže s elektřinou (1996) a vydání první v roce 1998. Od té doby se román vyvíjí a bobtná, až do současné podoby.