DĚTI JIDÁŠOVY

Pravděpodobně všichni víme, kdo a co jsou bájní upíři. Nebudu tedy blíže pitvat jejich ne zcela jasný původ a pozemské bytí. Spíše hořce poznamenám, že v posledních několika letech prodělal tento druh překotný evoluční vývoj a to v negativním slova významu. Současní zástupci této kategorie se aktuálně spoléhají více na techniku než na své nadpřirozené schopnosti. Což není vždy na škodu, osobně mám rád hi–tech pokrokové technologie v kombinaci s vampýrským kultem. Co mi naopak vadí je, když se krvelačné bytosti vzdávají své temné podstaty a mění se v romantické milovníky, vegetariány a podobné odchylky od tradice, tento úpadek opravdu nemusím. U hororové tvorby se rád bojím a nechávám se děsit, je skličující, když se žánr transformuje v komedii, jež je k pláči. Proto již delší dobu přistupuji ke krvesájskému tématu s čím dál větším odstupem a despektem. Podívejme se tedy, jak zvolené téma zvládl německý spisovatel Markus Heitz v knize Děti Jidášovy.

Autor nám představí tři sta let starou upírku Skyllu, jež žije v soudobém Německu. Je to vábivá kost, obléká si výhradně červené spodní prádlo, přiléhavé značkové oblečení a mezi stehny má ráda… nadupanou motorku. Na živobytí si vydělává v řadách soukromé ochranky a také jako bojovnice v ilegálních zápasech. Netřeba snad ani dodávat, že druhá profese ji zajišťuje tučné částky a relativní finanční blahobyt.

Skylla, ač na první pohled atraktivní a mladá dáma, pociťuje, že se pomalu a jistě naplňuje její osud. Stále častěji tak usedá k psaní knihy a vlastních pamětí. V memoárech se vrací do raného dětství v srbské oblasti pod nadvládou Osmanské říše. Pozvolna nás nechává poznat její intimní vzestupy, ale i pády a členství v tajemném cognatiu Jidáše Iškariotského.

Markus Heitz vystudoval germanistiku a historii. Své bohaté vědomosti z oblasti dějin zúročuje přímo ve svém díle a nutno podotknouti, že ku prospěchu knihy. Spisovatel používá na pozadí smyšleného příběhu skutečně doložitelné dějinné události. Jedním z příkladů je případ upíří epidemie Arnold Paole, jež ve své době šokoval západní Evropu a to díky přímému zapojení rakouských lékařů, kteří potvrdili existenci upírů. Markus používá vícero historických odkazů a vyvolává znepokojivou otázku – mohlo se to skutečně stát a je to pravda? Čtenáři tak za pomoci mystifikace a nejisté hranice reality přivodí kýžené mrazení v zádech. Osobně se mi díky propojení alternativní a reálné historie velice líbila dějová linka odehrávající se před staletími. Nakonec však musí dojít k nevyhnutelnému a minulost splyne s přítomností, neboť život je kruh. Hlavní postava se dá s trochou nadsázky do takového kola napasovat, do tradičního symbolu reprezentujícího síly Jin a Jang. Skylla není dobrá ani zlá, není kladná ani záporná, není světlá ani temná, je taková, jaká musí být. Je upír, jedná tak, jak jí velí pudová přirozenost, ač by se ráda stala dobrým člověkem. Přesto jsem přesvědčen, že si její povahu a postoje čtenář oblíbí.

Autor odvozuje ve své knize původ vybrané části upírů od Jidáše Iškariotského a předkládá čtenáři jakousi elitní kastu upírů-vědců. Tak nějak jsem v průběhu četby očekával přelomový objev ve stylu knih Dana Browna, že Ježíš byl vlastně upír,  neboť také povstal z mrtvých. Nakonec se zneklidňující odhalení nekonalo a vše je jinak, než se na první pohled zdá. Velice mne těší práce spisovatelů, kteří nejsou předvídatelní a dokáží si udržet pozornost svého čtenáře za pomoci neočekávaných dějových zvratů.

Markus se v knižním doslovu holedbá, že napsal Děti Jidášovy také proto, aby zúčtoval s obrazem upíra, jak se lidem vryl do paměti od časů Drákuly. Když to porovnám, tak si nemyslím, že přinesl něco jako revoluci ve světě vampýrů, to rozhodně ne. Vše, co napsal tu již bylo a jde tak o jakostní béčko, v dobrém myšleno. Jsem velice rád, že ponechal pijavicím jejich temnou podstatu a neproměnil upíří kult v soudobou taškařici. Kniha se mi velice dobře četla a vystačila na několik mrazivých večerů. Literát skloubil ve svém napínavém thrilleru historii, horor a tragickou lásku. I v tom, třebaže se tomu úpěnlivě brání, se paradoxně přibližuje legendárnímu Drákulovi. Myslím si, že vystoupit ze stínu legendy je nelehký úkol, neřkuli věc nemožná.

Knihu vydalo nakladatelství FANTOM Print v roce 2014. Následuje Syn Jidášův a Dcera Jidášova.