logo

ZEMĚ BEZ ZÁKONA SKLÁDÁ POCTU DÍLU SERGIO LEONE

Země bez zákona nepojednává o legislativě a právní džungli v České republice, jak by mohlo napadnout cynika. Kniha je další přírůstek v rozsáhlé edici Česká fantastika s pořadovým číslem 99 od nakladatelství Straky na vrbě. Autorem knihy je Jindřich Rohlík a vyšla v roce 2014. Jméno Jindřich Rohlík mi bylo hned od počátku podezřelé, strašilo mne v hlavě a šimralo na jazyku. Sakra, jen si tak vzpomenout. Ne a ne, jistě znáte ten pocit mám to na jazyku, jen to zformulovat. Mému mozku postačilo zapnout našeptávač a vyvolat heslo Brány Skeldalu a mysl se mi rozvířila kaleidoskopem vzpomínek herního pamětníka. Ano, je to ten Jindra Rohlík. Autor české počítačové RPG hry, kterou vytvořil již v roce 1998 a lze ji popsat jako krokovací dungeon ze staré školy. Gameska vyšla ještě roku 2000 a naposledy také zdarma jako mutace pro platformu Android a iOS v roce 2014. Fanoušky videoher a doufám, že i čtenáře fatasy knih, bude zajímat, že pro letošní rok se připravuje literární verze této dnes již legendární hry s názvem Brány Skeldalu 1 s podtitulem  Legenda o Rovenu. Příběh Země bez zákona patří do širšího světa Bran Skeldalu. Knihu vydají opět Straky na vrbě.

Padl zde výraz stará škola a pod tento pojem lze zaškatulkovat i knihu Země bez zákona. Přesnější bude označení fantasy western ze staré školy. Ten příběh je tak klišovitě klišovitý, že je vlastně už nejklišovitější, jak by možná poznamenal Standa Grossů. Ale co, já to mám pořád rád  a  opakování je matka moudrosti a snad i zábavy. Nu a pokud mi to klišé dokáže autor naservírovat ve stylu Sergio Leone, tak nemůže nikdy trefit vedle. Myslím, že přesně to se Jindrovi podařilo, složit poklonu westernovému žánru.

Tak tedy… Do města přijíždí cizinec na ohromném černém koni. Z éteru zaznívá hudba od Ennio Morricone. Na hřbetu oře sedí potetovaný, zjizvený jezdec a kolty mu visí proklatě nízko a sakra…  Nic tam není! Stop. Moment, on má meč! U sedla má zavěšený jedenapůlruční meč!

Tak tedy… Do města přijíždí cizinec na ohromném černém koni. Z éteru zaznívá soundtrack z filmu Conan.  Na hřbetu oře sedí potetovaný, zjizvený jezdec a u sedla má zavěšený jedenapůlruční meč. Osamělému jezdci se naskytne pohled na krátkou širokou ulici lemovanou dřevěnými domy. Ulicí se prožene koule zacuchané polní trávy a Velký designer přeladí opět na skladbu virtuóza Ennio Morricone. Tak, teď už je to v nejlepším pořádku, hraje správná atmosférická hudba a ulicí se ženou další a další klubka polní trávy. Některá těžší líně a v poklidu, jakoby čas nehrál žádnou roli, a ty menší zámotky se i vznesou a radostně poskočí. Protože jsem vypravěč, mohu vám prozradit jméno tajemného jezdce, jmenuje se Wahargem a v žilách mu koluje kapka dračí krve.

Wahargem uvykl dávno tomu, že jeho příjezd provází poodhalené záclony a kradmé vystrašené pohledy. V tomto městečku je to jiné, cizinci nikdo nevěnuje pozornost. Důvodem toho, že unikl zájmu, je velké srocení před zdejším hostincem. Jelikož má Wahargem po dlouhé cestě vyprahlo v ústech a dav mu blokuje vstup do nálevny, musí tento problém vyřešit po svém. Pro tentokráte použije na půlobry, kteří svou inteligencí připomínají tupouny z Gumídků, pouze své neodolatelné charisma. Pro tentokrát, příště to bude jiné. Příště…

Jak se dá očekávat, děj se nadále odvíjí v tom nejlepším odkazu k epickému spaghetti westernu, který dokázal stvořit pouze a jedině Sergio Leone. Příjezd cizince do malé ospalé díry spustí lavinu událostí a stvoří nepřátele na život a na smrt. Na jedné straně stojí dva bratři a velkostatkář, mezi nimi kus půdy a osudová žena. Příběh knihy je přímočarý, jako uvažování hlavních hrdinů, třebaže i zde nalezneme padoucha jménem Monagh, jenž použije všechny dostupné prostředky k dosažení svého vytyčeného cíle. Není to přímočarý člověk, ale pořádně úskočný křivák, což také zapadá do schématu klasického westernu.

Jindřich Rohlík napsal přímo ukázkový western, který je v určitých bodech prolnut fantasy prvky. Celkem jsem bojoval s tím, zda je hlavní hrdina Clint Eastwood nebo už proslulý barbar Conan. Nakonec jsem se dopracoval k tomu, že zahodím tížící vestu dogmat a připustím, že Rohlík vytvořil zcela nového hrdinu. Krom oné bájné kapky dračí krve, jež je pro žánr fantasy málo, vystupují v knize nekromanti, půlobři, drakodavové a golemové. Kolty visící proklatě nízko jsou nahrazeny meči, přesto nikdo nemůže pochybovat, že jde o poctivý western s fantasy elementy. Vyprávění nemá žádná hluchá místa a to díky oné přímočarosti. Autor se nezaplétá do zbytečných kudrlinek a je stejně stručný jako jeho hrdinové, což mu lze přičísti k dobru. V průběhu recenze se neustále odkazuji k dílu Sergio Leone, neboť jeho film Hodný, zlý a ošklivý z roku 1966 považuji za nejlepší western všech dob. Pokud tedy dokáže Jindra pevně stát a hledět mému idolu do očí, aniž by sklopil zrak a dopustil se prznění jeho odkazu, je to nebývalá poklona, jíž jsem vůbec netušil, že napíši. Jsem knihou velice mile překvapen a příjemně zaskočen, neboť se neproměnila ve frašku a ctí hranice žánru i když s drobným přesahem.

Jindra si ve své knize velice zkušeně osedlal westernový žánr. Otěže uzdy povolil pouze na okamžik, aby divoký mustang nasál fantasy esence a poté ho opět nakopl do slabin. Příběh se málokdy plouží krokem, převážně klusá nebo se žene šíleným cvalem. Spisovatel umíchal čtenáři koktejl ze silné poctivé whisky, říznutý westernem, fantasy a spalujícím sluncem, po jehož konzumaci pocítíte lehkou kocovinu se závratí a budete požadovat další. The End.

  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

František Mejstřík

Redaktor. Knihomol a komiksový nadšenec. Svého času i aktivní kreslíř, dnes na autorské dovolené. Fascinuje ho vesmír, astronomie a starobylé civilizace. Při cestách za megalitickou minulostí naplno propadá potápění a z toho plyne záliba v podvodní fotografii. Má názory, které se často rozchází s hlavním proudem, rád přemýšlí o podstatě a jde k jádru věci.


KOMENTÁŘE