ZAVRŠENÍ DIVERGENTNÍ TRILOGIE KONEČNĚ NA SVĚTĚ

Aliance je třetím a posledním dílem slavné trilogie. Je zajímavé se ohlédnout zpátky, poněvadž jak první, tak druhý díl vyšly v roce 2012 a na třetí jsme si museli počkat dva roky. Aby toho nebylo málo, tak do českých kin vtrhl i film s názvem Divergence. První díl Divergence nás pouze se světem seznamuje, rozestavuje jednotlivé hráče a vytváří nástin toho, co nás v budoucích dílech čeká a nemine.

Čtenáři je příběh vyprávěn hrdinkou Beatrice Priorovou, která patří k odevzdanosti. Svět je rozdělený do pěti frakcí. Jsou to Mírumilovní, Neohrožení, Odevzdaní, Sečtělí a Upřímní. Svět byl totiž rozdělen tak, aby mohl fungovat trvalý mír. A ten se zajistí tak, že člověk v 16 let podstoupí zkoušku, při níž se rozhodne, kam patří, ale sám si může vybrat jinou frakci, než jakou určil test. Jednoduché, že? Jenže velkou hrozbou jsou nejenom Odpadlíci žijící mimo město Chicago, ale také lidé s označením divergentní.

Druhý díl je už jasnější. Víme co a jak. Čtenář zná již minulost hrdinů, jejich myšlenky, pocity. Uvědomuje si, že relativní pojem celosvětového míru je jen pouhá iluze a ne všechno je tak ideální, jak se vedení snažilo namluvit. I to brzy zjistí hlavní hrdinka Tris (dříve Beatrice), která má za sebou značně divokou jízdu. Ta však ve dvojce nekončí. Naopak. Otevírají se před ní nové možnosti, ale především nová nebezpečí. Opětovně musí učinit rozhodnutí, které změní nejenom ji, ale ovlivní také okolní dění.

Konečně je tady Aliance. Třetí a poslední díl, který konečně dovysvětlí všechny nejasnosti. Tris. To jméno a jeho nositelka je natolik známé, že netřeba představovat. Třetí díl je psaný ze dvou pohledů – Tris a Tobiase. Čtenář má chvílemi pocit, jako kdyby si přehazoval horký brambor. Aliance se nese v depresivnějšími duchu než předchozí díly. Na našich starých známých se podepsalo to, co zažili. Zestárli nejenom tělesně, ale i psychicky. Uvědomují si, co se od nich očekává, co od nich čeká společnost, ale především, že je čeká závěrečný boj.

Aliance znamená jediné. Zakončení. Završení cesty. A to je v podstatě víc než dobré. Při čtení si říkáte, že celá trilogie na vás působí dojmem narychlo rozjetého vlaku, kterému místy zadrhávají kolečka. Všechno navenek krásně sedí, doplňuje se, ale místy zjistíte, že to tak dokonalé není.

Veronica Rothová měla výborný nápad, který skvěle rozestavila, ale místy na vás příběh působí zbytečně natahovaně a máte problém se začíst. Přitom víte, že pokračování má cenu. Jenže jde poznat, že spisovatelka začíná a jedná se o její první uzavřenou trilogii. Uvědomujete si, že pro vás připravila příjemnou cestu, kterou uzavřela očekávaným způsobem. Jen si na jejím konci říkáte, že šlo o trochu krkolomnější putování, než bylo nutné.