logo

SVITKY Z LONDÝNSKÉHO MOSTU

Děj knihy Svitky z Londýnského mostu nás zavane do Londýna a vzdálené minulosti Léta Páně 1306. Knihu autorky Jany Maffet Šouflové vydalo nakladatelství Straky na vrbě LP 2014. Lze napsat, že tam, kde skončil film Statečné srdce, volně pokračuje kniha, neboť hlava buřiče Sira Williama Wallace shlíží z Londýnského mostu a občas promluví… Hlavní hrdina četby Thomas Collingham má za sebou nelehké životní období, tvrdý zásah osudu jej učinil posledním z rodu Collinghamů. Stal se z něj bledý zarostlý duch, pouhý stín člověka, kterým kdysi býval. Náhoda tomu chtěla, že ho objevil rodinný lékař rodu Lindsayů, kde Thomas nalezl dočasný azyl za své bojové zásluhy. Lékař a londýnský koroner Lionet z Glastonbury si povšimne statné bludné postavy a vyzve ho k nastoupení do úřadu konstábla Londýnského mostu. Thomas není z nabídky nikterak nadšen, nicméně, když je vyslovena zaklínací formule nebezpečná práce, i pod tíhou sebedestruktivní deprese bezmyšlenkovitě přijme.

Svitky se skládají z kratších příběhů, které mají společné postavy a místo děje.  Dohromady tvoří ucelenou knihu popisující svébytné uzavřené místo, kterým je Londýnský most. Představte si most široký 8 metrů a 270 metrů dlouhý. Most se strážní věží, padací lávkou, 19 oblouky, 138 domy (údaj k roku 1350). Domy a ano, obytné domy! To je celkem neobvyklé, málo uvěřitelné a těžko představitelné, že se bydlelo na mostě. Nešlo o nějaké laciné rákosové domky, ale plnohodnotná stavení, kostel, klášter, apatyku, hostinec, řeznictví, obchody, trh atd. Z toho už lze usuzovat, že se most stal živoucím mumrajem, lidským mraveništěm a dějištěm korupce, nesvárů, konfliktů a rozličných osudů. Pokud tyto přerostou, či překročí zákonnou mez, je to práce přesně pro konstábla  Thomase Collinghama. Mezi jeho další povinnosti patří výběr mýtného, plynulost dopravy a vymáhání práva.

Kniha je v anotaci uváděna, jako detektivka s fantasy prvky. Musím přiznat, že jsem to vnímal pouze okrajově a moc od díla nečekal. Nakonec mé překvapení hraničilo až téměř s nadšením. O označení fantasy jsem chtěl polemizovat, žádnou postavu ze světa fantasy jsem nepotkal, či nepoznal. Duchové, kteří se knihou, mihnou lze přičíst na vrub halucinacím nebo patří do sekce mysteriózní. Nikoliv tedy fantasy. Jak jsem postupoval stránku za stránkou, ujasňoval jsem si obsah a snažil se nalézt přihrádku, kam s ní. Z počátku jsem si broukal pod vousy, jasný, jasný, to bude odvar z knihy Umberta Eco Jméno růže a to s ohledem k dvojici vyšetřovatelů a zasazení do středověku. Během následujících listů jsem si posouval názor i k českému filmu Kulový blesk(1978), neboť dílko je i humorná četba. Jeden z předních aktérů za smíchu prohlásil „Neuvěřitelné, kdyby to zároveň nebylo tak tragické“. I tady se hrají škatulata, hejbejte se s tělem nebožtíka. Pobavil mne i bodrý Skot Angus McDonald a myslím, že paralela se současností nemůže nikomu uniknout. Nakonec jsem zhruba u čtvrtého svitku kapituloval a uznal, že jde o fantasy. Suma sumárum, kniha je mysteriózní fantasy detektivka s prvky černého humoru a alternativní historií londýnského mostu. Autorka si pro své potřeby upravila události, které se skutečně staly, nikoliv ovšem v průběhu jednoho roku, ale během několika stovek let. Vše objasňuje v doslovu s podtitulem Pro zvídavé čtenáře milující skutečnou historii.

Kniha je znamenitě uchopena i po grafické stránce. Líbí se mi ilustrace, plánky, mapky, bokorys mostu a představení hlavních postav hned v úvodu. To vše mi umožňovalo se zorientovat a neměl jsem problém s tím, že bych zaměňoval postavy, což se mi bohužel stává u překladové, nebo literatury, jež používá cizí jména. Nakonec jsem se dostal k tiráži a žasl, spatřil jsem něco, co už dlouho ne. Vlastně jsem měl pocit, že vidím ducha. Nakladatel totiž uvádí nepovinný údaj o výši  nákladu(1250 ks). Celkem mi z toho bylo smutno, vidět to černé na bílém. Samozřejmě si nedělám žádné iluze o soudobé čtenářské obci, ale mám v knihovně kousky, kde jsou uvedena i statisícová čísla, nu a ten propad je opravdu skličující. Velice si vážím upřímnosti a odvahy nakladatele a nelze, než mu popřát, aby se mu po svazku zaprášilo ve skladu.

Autorka Jana Maffet Šouflová je nejenom spisovatelka, ale i zručná ilustrátorka a je tudíž logické, že si vlastní knihu doprovodila kresbou. Talentu se jí dostalo přehršel a pokud ještě doplním, že se věnuje hře na keltskou harfu, cestování a točení kormidla námořního plavidla, dá se vykřiknout hle, člověk vpravdě renesanční. Její všestrannost se projevuje i při stylu psaní a kniha z jejího pera plyne zcela nenásilně, lehce, přitom svižně. Autorčin cit pro zachycení dané situace a místa je barvitý, mnohdy jsem měl pocit, že sleduji výpravný film a nikoliv stránky knihy. Vyvstal mi tak před zraky úpadek v přístavu na řece  Temži a její hříšný most, který se řídí nejen zákony lidí, ale i přílivem a odlivem. Kvitoval jsem s povděkem, že žiji v současnosti, neboť středověk má v sobě nádech romantiky pouze na listech knihy, čtené v pohodlí 21. století. Myslím, že podobný komfort si můžete dopřát i vy a nejen v čase předvánočním, lze to brát i jako tip na vánoční dárek.

  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

František Mejstřík

Redaktor. Knihomol a komiksový nadšenec. Svého času i aktivní kreslíř, dnes na autorské dovolené. Fascinuje ho vesmír, astronomie a starobylé civilizace. Při cestách za megalitickou minulostí naplno propadá potápění a z toho plyne záliba v podvodní fotografii. Má názory, které se často rozchází s hlavním proudem, rád přemýšlí o podstatě a jde k jádru věci.


KOMENTÁŘE