logo

JOSEPHINE ANGELINI – PROROCTVÍ

Hlavní hrdinka Helen Hamiltnová měla odjakživa pocit, že do tohohle světa nepatří. A to hned z několika důvodů. Je mnohem rychlejší než většina jejích vrstveníků, má neuvěřitelnou sílu. Co ji ještě odlišuje, je její nezvyklá výška. Dokonce i samotná Helen se obává, že je nějakou hříčkou přírody, a tak se snaží co nejvíc splynout s davem. Což je někdy těžší než se zdá. Její snažení však naruší příjezd rodiny Délosových. Ani samotná hrdinka netuší, proč v ní zmínka o této rodina vyvolává takový neklid. Postupem času si její změny chování všimne její rodina, která nechápe, co se děje. Zároveň se Helen začne dozvídat pravdu o svém původu…

Spisovatelka se rozhodla zaútočit na řeckou mytologii a vytěžit z její popularity co nejvíc. A tak tu máme další příběh zahrávající si s existencí polobohů. Co právě na téhle knížce zaujme, je anotace, a to co slibuje. Tedy příběh plný řecké mytologie, bohů… jenže opak je pravdou. Josephine Angelini se snažila využít oblíbenosti young adult románů. Knih s tématikou bohů a polonohů tu máme už pěknou řádku. Například slavnou sérii Percyho Jacksona či šestidílného Nicolase Flamela od Michaela Scotta anebo Kendare Blake a její Antibohyni. Nicméně všechny tyto příběhy se liší a Proroctví se mezi nimi tak trochu ztrácí.

Josephnie Angelini využila řeckou mytologii na sto procent. Jen je škoda, že nějakou dobu trvá než se čtenář začte. A když už se začte, místy se trochu nudí. Zároveň zarazí, jak některé postavy jednají vyloženě jako loutky, což by odpovídalo pravidlu antických tragédií. Tady to bohužel záměr nebyl, a tak nám občas postavy překáží a připadají nám tam jako loutky na provázcích. Zároveň je třeba podotknout, že spisovatelka se řeckou mytologií pouze inspiruje. Jinak si s ní dělá to, co chce ona. Hraje si s ní a dává jí tak trochu nový kabátek. Někdy je to dobře, jindy čtenář spíše kroutí očima a má tendenci přeskakovat. Angelini zároveň používá er-formu, která činí Proroctví čitelnějším. Umí napsat dramatický zvrat a dobrou zápletku, jen je škoda, že se víc zaměřila na jiskření mezi Helen a Lucasem.

Někdy je to však dobře, i když to do příběhu vnáší trochu víc klišoidních situací než by bylo nutné. Při čtení si člověk nemůže pomoct, aby nesrovnával se Stmíváním. Za tohle přirovnání se nesnáším, ale…. určitá podobnost, co se konceptu týče, tady je. Ale tuhle tématiku pro jistotu obejdeme obloukem a budeme dělat, že jsem se o ní nikdy nezmínila, dobře? Proroctví má potenciál, tudíž je jasné, že o něm ještě uslyšíme. Zároveň se čtenáři snaží nabídnout nový pohled na řeckou mytologii. Osobně si myslím, že by spisovatelka udělala lépe, kdyby si vymyslela zcela svoje náboženství a tam si může řádit dle libosti, ale přibližně od sté stránky pochopíte, proč píše tak, jak píše.

Na co se nesmí zapomínat, je to, že příběh je určený pro mladší a dospívající čtenáře. Je čtivý, má nápad doplněný romantikou a zároveň donutí čtenáře blížeji prozkoumat to, o čem se v náznacích zmiňuje, za což má autorka také velké plus.

(Visited 10 times, 1 visits today)
  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

Michaela Voláková

Autor. Co se jí dostane pod ruku, to přečte. Literární fanda a začínající grafoman a nerd v sukni. V současnosti pracuje v nakladatelství Epocha.


KOMENTÁŘE