logo

HORKO, CHLAD A STRACH PLANETY MEZI DVĚMA SLUNCI

Dovolte mi začít krátkým osobním příběhem. Dnes je to nějakých dvanáct let. Mířil jsem do jednoho kouzelného místa. Malé zapadlé knihkupectví v centru Ostravy, které vlastnil jeden svérázný pán, který věděl o knihách v jeho nabídce úplně všechno. Chodil jsem tam velice často, i když jsem si často nic nekoupil. I přesto jsem tam pokaždé trávil desítky minut, klidně i pár hodin, rozhovorem o všem možném. Majitel byl pán, který svou prací žil a nikoho neodmítl. Hodiny dokázal mluvit o sci-fi, komiksech, filmech. A já, jako dvacetiletý bažant, jsem hltal jeho moudra a litoval, že si z peněz vydělaných na brigádách nemůžu dovolit vše, co mi doporučil. Ten pán se jmenoval Jiří Pilch, majitel knihkupectví Geralt a nakladatelství Leonardo.

Tenkrát jsem ale k němu šel s tím, že si něco domů odnést musím. A protože jsem dobře věděl kam jdu, bude to první věc, kterou mi doporučí. Netrvalo to dlouho. Zeptal se: “Líbil se ti film Černočerná tma?” Samozřejmě, že ano. “Tak to si vem tohle, je to super a bude se ti to líbit”, a ukázal na knihu Planeta mezi dvěma slunci Roberta Fabiana. Takto jsem objevil knihu, kterou už roky počítám mezi nejlepších pět knih, které jsem kdy četl. A že jich bylo…

Byla to první kniha, u které jsem se opravdu bál (druhá byla Cesta Cormaca McCarthyho), první kniha, kterou jsem si neodmyslitelně spojil s hudbou, kterou jsem u čtení poslouchal (druhá byla Na cestě Jacka Kerouacka, ale vždycky budu tvrdit, že má úchylka na tituly obsahující cestování je čistá náhoda). Mimochodem to bylo album od Sigur Rós a vždycky, když slyším jeho tóny, vybaví se mi scény z Planety, kterou jsem přečetl třikrát za sebou a propagoval půjčováním tak mocně, že se mi výtisk ztratil kdoví u koho. Když jsem tedy o řadu let později zjistil, že se chystá její dotisk, dokonce v rozšířené verzi, vyskočil jsem radostí. Čekání trvalo déle, než jsem předpokládal. Ale když jsem ji konečně dostal do ruky, dokonce s podpisem autora, až mě to dojalo.

Jsem si vědom, že lidská mysl funguje hodně zákeřně. Zážitky z mládí se halí růžovým oparem a často se stává, že setkání s dětským idolem po letech moudření a sbírání zkušeností nemusí dopadnout úplně ideálně. Až jsem se bál, že se zklamu a svůj knižní top5 budu muset přehodnotit. Ale víte co? NEMUSÍM! Planeta mezi dvěma slunci si stále drží pozici mezi nejlepšími sci-fi knihami, které jsem kdy četl. A to rovnou z několika důvodů. Tím prvním, a snad i nejdůležitějším, je atmosféra. Ta sálá z každé stránky. Všechen ten pot, který v noci mrzne ve vlasech a záhybech špinavého spodního prádla. Všechen strach z neznáma. Všechny ty na první pohled ohrané a neoriginální náměty vykradené z Vetřelců už zmíněné Černočerné tmy, nebo Horizontu události, které jsou zde namíchány tak zručně, že to mnohdy funguje lépe, než v předlohách…

Roberta Fabiana mnozí často řadí mezi ostatní “záchodové” autory, mezi všechny ty Kopřivy, Kulhánky a Kotlety. Musím ale jednoznačně dodat, že toto označení rozhodně nepovažuji za urážlivé, ba naopak. Někdy je třeba si odskočit od filozofických traktátů k čisté zábavě. Robert, třebaže taky patřící do lehce podceňované škatulky military sci-fi, však přináší ve svých knihách o řád vyšší úroveň, díky které snese srovnání i s vyspělejší zahraniční produkcí. Jeho Mariňáci vedle Planety jsou toho také jasným důkazem.

Vše začne tím, že se vězeňská transportní loď SFPS Tecora zřítí. Jako na potvoru zrovna na zcela neznámé pouštní planetě, kde ve dne je horko jako v peci a v noci zima jako v mrazáku. Celou dramatickou událost přežije osm lidí, převážně trestanci, tvrdí chlapi, kteří si z počátku myslí, jaké to měli štěstí. Brzy je všem ale jasné, že k přežití budou potřebovat mnohem víc, než nutnost spolupráce. Nehostinné prostředí, nedostatek jídla a vody, a naopak až nechutný nadbytek trosek a rozkládajících se těl, je jen část jejich problému. Okolo je něco, co je tam nechce. Něco, co se je snaží rozeštvat, zničit a zabít. Zkrátka pořádná smůla.

A vy, stejně jako tato banda “hrdinů”, jste vrženi do víru tajemných událostí, u kterých budete při čtení napětím zadržovat dech. Vžít se do děje jde velice snadno. Nakonec ani nevadí, že postavy jsou možná až příliš ploché, jaksi schématické, bez hloubky  a vlastně ani jednomu nejde s čistým svědomím vysloveně fandit. Hlavní roli tady totiž má ona planeta, kolem které krouží dvě slunce, a její neustálá snaha házet všem klacky pod nohy. A to nesmím opomenout ten strach, který zažil každý, kdo šel někdy v noci lesem a uslyšel prasknutí kousek někde poblíž, v tom největším stínu uprostřed temnoty. Ten živočišný strach, který vás zmrazí na místě, vy jen držíte oči zavřené a doufáte, že to budete mít rychle za sebou. Nemůžu a ani nehodlám tvrdit, že to bude fungovat na každého, ale u mě to fungovalo dokonale.

Součástí přebroušené Planety je také přídavek s názvem Expresní zásilka. Nesouvisí s původním textem a můžeme jej pokládat za jakýsi dárek fanouškům. Je to dáreček příjemný a výživný a tématem i stylem se blíží ostatním knihám Roberta Fabiana. Akční military sci-fi plné napětí i akce nijak neskrývá poctu filmovému Vetřelci. A to i s některými známými jmény. Skupina žoldáků míří na obrovskou obchodní loď, která zčistajasna přestala odpovídat. Brzy je jasné, že se zapletly do pěkně drsné, syrové a krvavé kaše. Čtivý, žánrově čistý kousek, který sice příliš nepřekvapí, ale o to víc potěší.

Kdybych musel vybrat alespoň jednu slabou stránku, musel bych zmínit ilustrace, o které je nové vydání Planety obohaceno. Jejich autorka se snažila, ale i tak působí amatérsky. Dojem z knihy zásadně nekazí, to vůbec ne, ale chvílemi jsem si říkal, že kdyby tam nebyly vůbec, bylo by to možná i lepší. Vázaná verze knihy by si také zasloužila krapet vyšší gramáž obálky, ale na druhou stranu si zachovala i v takovém rozsahu stránek příjemnou cenu a pokud by to někomu mělo vadit, nechť si pořídí limitovanou vázanou verzi, dokud to jde.

Pokud jste dočetli až sem, gratuluji a doufám, že jsem vás přesvědčil, že Planeta mezi dvěma slunci si zaslouží vaši pozornost. Málokdy se objeví na trhu kniha tuzemského autora, která s přehledem snese srovnání se světovou konkurencí a navrch přináší takovou nálož hutné atmosféry, že se vám vryje do paměti opravdu hluboko. Já jen tajně doufám, že se jednou najde nějaký blázen, který nebude vědět co s penězi, a pustí se do filmové adaptace. Tak nějak si říkám, že by to mohlo fungovat. Velká škoda, že už není mezi námi Andrej Tarkovskij…

  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

Karel Krajča

Šéfredaktor. Herní fanda, komiksový milovník, blázen do písmenek, hudební nadšenec, herní maniak nebo samozvaný filmový kritik. Tolik zájmů a tak málo času...


KOMENTÁŘE