Záhady kvantového světa jsou i nejsou skvělé

Věda je zábava. Ale ne vždycky. Hodně záleží na tom, kdo vám dělá průvodce a na tom, jestli se něco nového a úžasného chcete dozvědět. Bohužel tyhle dva předpoklady se většinou míjejí s telecími hlavami dětí ve školách. Až když člověk stárne a začne dostávat rozum, tak ho takové věci začnou fascinovat. Pak teprve dostane chuť poodhrnout oponu svého světa a chce pochopit všechny souvislosti. Teprve pak objeví superhrdiny z řad vědců a popularizátorů vědy. Pamatuji si, jak jsem byl ohromen fyzikem Richardem Feynmanem po přečtení jeho knihy “To snad nemyslíte vážně, pane Feynmane“. Byl jsem ohromený tím, jak lidský a srozumitelný může být špičkový vědec – nositel Nobelovy ceny a člověk, který pracoval v Projektu Manhattan na vývoji atomové bomby. Proto jsem s nadšením očekával knihu Záhady kvantového světa, kterou vydalo nakladatelství Argo. Není pod ní podepsaný slavný komiksový scénárista, ale profesor Thibault Damour – francouzský teoretický fyzik, člen Akademie věd a držitel mnoha ocenění, včetně prestižní medaile Alberta Einsteina. O výtvarnou stránku se postaral známý belgický komiksový kreslíř Mathieu Burniat. S nadšením jsem sáhl po téhle komiksové jízdence za oponu viditelného světa.

Kniha Záhady kvantového světa vyšla v edici Argomiks, ale svým obsahem se z této edice zcela vymyká. Postavit se může spíše vedle knih, jako jsou Sexkomiks a Ekonomix. Je to kniha pro skutečné zájemce o seznámení se s kvantovou fyzikou. Hodit se může také studentům, kteří se zrovna o kvantové fyzice učí a výklad jejich učitele se jim zdá nedostatečný anebo dostatečně nudný. Pro všechny ostatní bude kniha nudná a těžce čitelná. Texty v bublinách jsou totiž často až příliš podobné textům v učebnicích fyziky.

Kniha začíná dobrodružstvím, které mi lehce připomnělo Tintina. Dobrodruh Bob a jeho věrný pes přistáli na měsíci a celý svět je sleduje. Fantastický úspěch! Najednou přiletí meteorit, bum a pes je mrtvý. Je konec všech dobrodružství, konec slávy – Bob skončil v bačkorách a v depresích a čokl zase vycpaný na krbové římse. Potom ale přišel pošťák Ondra… Semlelo se pár věcí a Bob se nečekaně ocitl v tajemném světě. Přesněji v kvantovém světě. Tam se postupně, během svého putování, setkává se slavnými fyziky a ti se mu pokoušejí vysvětlit, na co vlastně přišli a jaký to má dopad na reálný svět. Bob je zde vlastně takovým ředidlem, které rozpouští těžké a složité odstavce z fyzikálních skript do mnohem stravitelnější formy.

Velmi povedená je kresba. Komiks je převážně černobílý a jen občas jsou některé prvky v obrázcích barevné. O to více ale barva na čtenáře působí. Skoro jako kouzlo. Barevně jsou většinou nakreslené příklady fyzikálních experimentů a občas také některé rostliny a živočichové v přírodě. Kresba postav je lehce karikaturní a snaží se zachytit podobu jednotlivých fyziků.

Pokud se do knihy pustíte, tak jí dejte i druhou šanci a přečtěte ji až do konce. Nebudete litovat. Je úžasné, jakým literárně-fyzikálním kvantovým obloukem dokázal autor celou knihu uzavřít. Byl jsem na konci příjemně překvapený, že v knize nebylo nic samoúčelné. Ani dobrodružný úvod na měsíci, ani barevné efekty v černobílé kresbě. Všechno na konci dostane nečekaný smysl. Musím říct, že jsem z knihy byl z počátku zklamaný. Říkal jsem si, že to není to, co jsem čekal. Ale závěr mé mínění úplně změnil a na konci poslední stránky jsem jen obdivně vydechl “no ty vole…”

V mé verzi reality dostává kniha 80%