Strážci Galaxie – Kosmičtí Avengers

Když se v roce 2014 objevil první trailer na první filmové Strážce Galaxie, tak byl nejeden fanda komiksových filmů překvapený. O Strážcích Galaxie od Marvelu do té doby většina z nás neslyšela a najednou tu byl trailer, který byl úplně jiný než většina toho, co se z komiksů na stříbrném plátně objevilo. Film samotný slavil obrovský úspěch. Byl vtipný, nahláškovaný a zvoleným soundtrackem brnkal na tu správnou retro strunu.

Strážci Galaxie ve složení, jak je známe z filmu, jsou poměrně mladou partou. Stará parta strážců vznikla v roce 1969 a její dobrodružství se odehrávala v 31. století. Parta vedená Star-Lordem Peterem Quillem přišla až v roce 2008. Za zrodem těchto Strážců stojí zkušený britský scénárista Dan Abnett. Dvě knihy z Abnettovy série jsme si mohli přečíst i v češtině, a to v sérii Nejmocnější Hrdinové Marvelu a v UKK Thanos Nezbytný.

Na Abnettovu práci navázala scénáristická superstar Marvelu – Brian M. Bendis. Tento autor je poměrně dobře známý i na našem trhu a je podepsán například pod Ultimátním Spider-Manem, Daredevilem, Iron Manem anebo pod několika příběhy Avengers. Z jeho Strážců Galaxie se stal hit a nakladatelství Crew nyní vydalo první knihu z této série. Hostuje v ní Iron Man a  nese příhodný podtitul “Kosmičtí Avengers”. Datum vydání bylo načasováno několik dní po premiéře druhého filmu o Strážcích Galaxie a tak čtenáři budou mít možnost obě formy srovnat.

Srovnání knihy s filmem však není úplně jednoduché. Čtenáři budou hledat styčné plochy s filmem jen velmi těžko. Stejné jsou hlavní postavy, to je jasné, a konflikt vedoucího Strážce Petera Quilla s otcem. Jinak je ale všechno jiné, včetně Peterova původu. Star-Lord zde není přezdívka, či alias, ale Peterův aristokratický titul. Peterův, v knize vlastně Petrův, otec totiž není živoucí planeta Ego, ale král Spartaxu – velkého galaktického království.

Kniha začíná flashbackem do Quillova dětství a dozvídáme se, kdo Star-Lord vlastně je a jak se to s jeho otcem a matkou seběhlo. Tento origin je odvyprávěn celkem svižně a není mu co vytkout ani po příběhové stránce, ani po stránce kresby.

Poté už následuje hlavní příběh, který je bohužel poněkud banální. Je o rebelství Petra Quilla vůči svému královskému otci, je o zvláštním embargu na planetu Zemi, které Quillův otec rafinovaně vyjednal a je o i o tom, jak Badooni nedodržují dohody. Bendis se snažil příběh ozvláštnit zpřeházením dějových rovin, ale ve výsledku to působí lehce zmatečně.

Strážce Galaxie dělá úspěšnými jejich humor a hlášky. Pokud porovnám tuto první knihu od Bendise s knihami Dana Abnetta, tak musím s politováním konstatovat, že Bendis tímto kořením šetřil. Ne že by tam humor a vtipné hlášky nebyly, ale na Abnetta to prostě nemá. V této souvislosti musím zmínit i klení a jeho český překlad. Autorem překladu je Ľudovít Plata, který překládal i Thanose Nezbytného, a už tam mi vadilo jedno, až příliš často užívané slovo – “zakrápeně”. V nové knize “Kosmičtí Avengers” tak často naštěstí není, ale přesto tam je. Dokonce ani Google to slovo nezná a tak jsem zapátral, jak klejí kosmičtí hrdinové v originále. Je to “krutacking”. Plata v rozhovoru Quilla s otcem dokonce nechal repliku “Běž se krutakovat!”. Podle slangového slovníku znamená slovo “krut” – “vytváření hovna”. Myslím, že pro překlad mohlo být použito přiléhavější a lehce vulgárnější slovo, než je zakrápeně.

Kniha končí třemi krátkými příběhy, které vypráví příhody jednotlivých členů teamu – Draxe, Groota, Racketa a Gamory. Jejich kouzlo spočívá v kresbě, která je jiná, než u hlavního příběhu. Je to příjemným zpestřením a je to osvěžující. Definitivně knihu uzavírá galerie alternativních obálek.

Autory kresby hlavního příběhu a Peterova originu jsou Steve McNiven a Sara Pichelliová. McNivenovu kresbu můžete znát z “Občanské války” anebo ze “Starého dobrého Logana”. S prací Sáry Pichellinové jste se pro změnu mohli setkat v “Ultimátním Spider-manovi”. Jejich kresba nejde zhodnotit jednou větou, protože je to v tomto případě složitější. Obecně je jejich kresba krásná a precizní. Doslova si libuje v detailech a téměř každý panel by mohl jít na obálku. Ale přesto k ní mám výtky. Až na úvodní Quillův origin mi kresba často připadala statická a bez dynamiky. Jakoby ta precizní kresba až příliš zmrazila veškerou akci. Druhá výtka je k organizaci panelů, ale tady to jde možná za Bendisem. Někdy není na první pohled zřejmé, jak jsou panely řazené. Občas se objeví úzké panely přes dvě strany, ale kvůli brožované vazbě se jejich kontinuita ztrácí v oné “černé díře” spojení stránek. Toho, že to čtete ve špatném pořadí, si pak všimnete až tehdy, když vám bubliny přestanou dávat smysl.