logo

PŘÍCHOD BOHŮ VLASTISLAVA TOMANA

přichod bohů recenze

Přátelům tuzemské fantastiky netřeba obšírně představovat Vlastislava Tomana (*1929). Bude to, jako nosit sovy do Athén. Jeho jméno je nerozlučně spojeno s časopisem ABC mladých techniků a přírodovědců, který spoluzakládal. Toman byl po 32 let šéfredaktorem legendárního ABC a zde uveřejnil i své kreslené seriály malované jedinečným Františkem Kobíkem, jež časem získaly označení kultovní. Předlohou pro napsání scénáře komiksů Příhody Malého boha (1973/74) a Příchod bohů (1974/75) se staly Tomanovy původní povídky. Veleúspěšný kreslený seriál uzavřel v roce 1975/76 komiksem Kruanova dobrodružství. Trilogie dostala později souhrnný název Pod paprsky Zářícího a stalo se tak v souborném vydání ABC speciál roku 1985, který se stal pověstným. Z tohoto stínu slávy Toman již nikdy nevystoupil, ačkoliv se pokusil několikrát navázat.

Tomanův záběr a portfolio jsou pochopitelně mnohem širší. Mimo scénářů komiksů napsal celou řadu dobrodružných (Příběhy psané střelným prachem) a populárně naučných knih. Byl také novinářem. Toman ovšem odmítá letitou škatulku scénáristy komiksových příběhů a sám sebe považuje předně za beletristu, jak tvrdí v předmluvě jeho nové knihy Příchod bohů.

Kniha Příchod bohů obsahuje devět vědecko – fantastických povídek z let 1957 – 1966, ke kterým jsou připojeny čtyři nové povídky z let 2008 – 2016. Čtenář tak dostává jedinečnou šanci sledovat autorův tvůrčí vývoj a duchovní posun.

1957 – 1966

Sbírku započne Příchod Malého boha, což je povídka, jež dala později vzniknout onomu komiksovému uctívání Vlastislava Tomana. Kmen Gron-c-chů žije po generace stereotypní život lovců sběračů. Den za dnem, týden za týdnem a rok za rokem. Existence primitivního rodu je drsná a členové Gron-c-chů jsou vystaveni rozmarům kruté přírody. Ráno vítají nový den a znovuzrození Zářícího. Pokud přijde dravec zabíječ Moa, odnese si několik členů klanu. Tak tomu vždy bylo, je a bude. Když se strhne bouře, Gron-c-chové zmoknou, utonou a co je nejhorší, přijdou o životodárný oheň. Tak tomu vždy bylo, je a bude. Když se planeta vzdaluje od hvězdy a paprsky Zářícího ztrácejí na intenzitě, tak Gron-c-chové táhnou k Veliké vodě, tam je teplo, tam se dá přežít období chladu. Tak tomu vždy bylo, je a bude. Jednoho dne se vše mění a mezi Gron-c-chy sestupuje z nebe TO – Malý bůh.

Malý bůh je robotický průzkumník, který přináší kmeni doposud nepoznanou jistotu a bezpečí. Syn Zářícího připravuje veskrze zaostalý rod pro druhou část experimentu, která nese název Příchod bohů.

Vlastislav Toman napsal svého času ryzí sci-fi příběh a posléze scénář ke kreslenému seriálu. Optikou dnešních vědomostí bych nazval povídku Příchod Malého boha spíše teorií o možném překotném vývinu druhu Homo sapiens sapiens. Zastánci teorie archeoastronautů poukazují delší dobu na jisté nesrovnalosti v oficiálním výkladu historie lidstva. Podle E. Dänikena jsou dějiny přeplněny důkazy, že v minulosti došlo opakovaně a na mnoha místech naší planety k setkání člověka s vyspělou mimozemskou civilizací. Jejichž zástupci, díky svým schopnostem a pokročilé technologii byli uctíváni jako bozi. Domnívám se, že něco podobného Příchodu Malého boha se mohlo přihodit i na matičce Zemi. Moc pěkné čtení. Opravdu.

Následuje příběh Marťan, jež je v podstatě klasickou kriminálkou zabalenou do hávu vědecké fantastiky. Detektivové řeší sebevraždu robota určeného pro let na Mars. Může se stroj učit? Může vykazovat inteligenci a může se z vlastní vůle sebezničit? Kde je hranice mezi člověkem a jeho umělým výtvorem? Na tyto otázky najdete odpovědi po přečtení textu. Myslím si, že Marťan může oslovit fanoušky Isaaca Asimova a jeho robotických detektivek.

Bludný holanďan vykresluje svízel kosmonautů, jejichž loď se srazí s vesmírným smetím. Raketa je nárazem odkloněna z původní plánované dráhy na mnohem delší trasu. Neúprosná matematika říká lidem, že zásoby kyslíku jsou nedostatečné. Dělat inventuru potravin a vody je tudíž asi zbytečné. Ó, jak jsem krásně cynický. Mimochodem, nějak si nedokáži představit konzumaci obložených chlebíčků ve stavu beztíže? Dramatický příběh je vyhlídkou na jistou a krušnou smrt ve hvězdných dálavách. Říká se, že naděje umírá poslední.

Povídka Jedenáctého dne se odehrává na Měsíci. Pojednává o smyslu lidské existence a sebeobětování se pro blaho společnosti a druhých. Jedinci uvyklému konzumnímu způsobu života mohou připadat podobné úvahy jako čirý patos. Faktem je, že epochy, kdy lidé nehleděli pouze na vlastní prospěch, ale i na obecné blaho, nejsou zase tak daleko. Ty časy se opět blíží. Toman píše „Jsem takový i já? Musím být takový!“ Děj stojí za hlubší zamyšlení nad sebou samým. Nabízí se tu prostor pro drobnou sebeanalýzu.

Mechanik Tim je příjemně naivní vypravování o zestárlém člověku, který celý život opravoval a připravoval rakety k letu jiným. Ač se to zdá nespravedlivé, tak do vesmíru létali vždy ti druzí. Mladší, zdravější, vědci, odborníci, a když by to jednoho dne šlo, zjistíte, že jste na cestu příliš staří. Život proklouzne mezi prsty ani nevíte jak. Nebo ne? Malebná sci – fi historka s krásnou pointou. Opět bych mohl psát o neutuchající naději.

Asteroid „L“ – Jako Lena se mi zcela na rovinu, za dobu, jež uplynula mezi četbou a psaním recenze, vypařil z hlavy. Tak si tak říkám, zda to cosi svědčí o mé paměti, nebo kvalitě povídky. Snad něco o zlaté horečce, která zatemní mysl?

První stádo nás zavane na rudý Mars. No, i když ne tak červený, jak se jeví pozemskému pozorovateli v dnešní době. V blízké budoucnosti běží kolonizace Marsu na plné obrátky, a o tom vypovídá náhodně vybraný inzerát „Nové nabídky americkým farmářům. Rozsáhlé zelené pláně. Skvělé možnosti chovu dobytka! Zlevněná přeprava pro první zájemce! Zajistěte si pozemky na Marsu! Americký sektor je vám otevřen!“ Troufám si spekulovat, že povídka byla napsána v době takzvaného obrodného procesu a uvolňování v Československu. Děj je plný adorace amerických kovbojů a anglických slůvek. Je možno narazit dokonce na nepatrnou kritiku Ruska. Povídka v sobě překvapivě kombinuje prvky westernu a sci – fi. Výsledkem je představa o divokém západu a honácích dobytka na pláních Marsu. Pro mě jedno z nejlepších vyprávění v celé knize.

Člověk je občas ve svém životě vystaven Rozhodnutí s velkým R. Prozaický útvar kratšího rozsahu je přesně touto situací a završuje ho vtipná pointa, jíž patrně pochopí pouze našinec.

Dostal jsem se k další povídce, jež se stala předlohou pro stejnojmenný komiks a uzavírá se blok let 1957 – 1966. Malý bůh připravuje obyvatele Žluté planety Gron-c-chy na Příchod bohů. Členy klanu Gron-c-chů pozvedá na vyšší inteligenční úroveň a zasvěcuje je do výroby zbraní, jako je luk a kamenná sekera. Pletení rybářských sítí, pálení nádob z červené hlíny, budování kožených jeskyní, pečení chutných placek a stavbě lodí s plachtou. Pozemšťané se blíží k exoplanetě a na palubě hvězdoletu probíhají přípravy na druhou část experimentu – blízké setkání třetího druhu. Rovněž povedená četba, jen mne mrzí, že povídky jsou řazeny chronologicky, nikoliv logicky. Ach jo.

2008 – 2016

Literární formace Bude se jmenovat Kruan je spíše intermezzo, než plnohodnotná povídka. Text je vložen kamsi mezi komiks Příchod bohů a komiks Kruanova dobrodružství. Chápu autorovy pohnutky vyplnit ono bílé místo, nicméně přidaná hodnota pro mě, jako čtenáře je nulová. Rozhodně to nejhorší v celé knize a označení povídka není na místě.

Planeta Xindlu potvrzuje má slova o Tomanově komiksovém vesmíru a tam platí „za vším hledej Hor-tida.“ Vlastislav Toman stvořil v sáze o Žluté planetě vlastně jediné záporné postavy a to Hor-tidy. Nepočítám ušatce a tamní přirozené predátory. Spisovatel se k nim velice rád vrací, což není bohužel můj případ. Je smutné, když nedokáže autor nechat některé postavy odejít a do nekonečna recykluje. Četba pak připomíná sledování protahovaných seriálů, kde se vytratila podstata a jede se pouze setrvačností. Nic na tom nemění, že se Toman zaměřuje na dospělé lidi a na planetě jsou děvky, drogy a hupká se do postele. Přijde mi to trochu laciné, asi jako Babišovy koblihy. Zajímavostí je, že povídka má svou stejnojmennou komiksovou mutaci s kresbou Karla Jerie a stojí rovněž za starou bačkoru.

Blok 2008 – 2016 zakončují dvě povídky Muž, který hledal Boha a Hustý nestačí. Obě povídky, ač rozličného děje mají společný námět a tím je nalezení Boha, či vyvrácení jeho existence. Pokud jde o mne, myslím si, že zde je právě nejvíce patrný autorův tvůrčí přerod. Zatímco v úvodní povídce uvrhne primitivní Gron-c-chy do osidel uctívání a nového náboženství, tak na závěr dumá nad základním principem Boha. Jedná se o jakési teologické rozpravy starého muže. Prosím čtenáře, nezaměňovat víru za náboženství, jsou to dvě rozdílné záležitosti.

Svazek Příchod bohů je doplněn ilustracemi Františka Kobíka (*1933 – 2006). Osobně jsem na těchto odkojen a domnívám se, že by Vlastislav Toman, dle mého skromného názoru nikdy neměl kultovní komiks bez nedostižného Františka Kobíka. Naneštěstí musím konstatovat, že jeho kresby jsou v knize odpudivě rozrastrovány a ztrácejí tím své kouzlo. Navíc jsou v textu rozloženy tak, aniž by to mnohdy mělo hlavu a patu. Grafická stránka knihy se opravdu nepovedla. Otřesné.

Příchod bohů je knižním ohlédnutím za legendou tuzemské fantastiky a jeho téměř šedesátiletou tvorbou. Mnohem lépe se mi četl první literární blok, nežli druhý. Povídky z let 1957 – 1966 se vyznačují čistou strukturou přímo učebnicové sci – fi. Mají jednoduchý námět, jasný cíl a občas se podaří i pointa, což patří neodmyslitelně k dobré povídce. Vlastně lze tuto část přirovnat k práci zahraničních dinosaurů oné doby, což je poklona.

Skupina 2008 – 2016 je pro mne o poznání problematičtější. Několik generací čtenářů časopisu ABC a Vlastislava Tomana potvrdí jedním hlasem, že na jeho tvorbě vyrostli. Nejedná se o nadsázku, ale o prostý fakt. Kdo nezažil onu dobu, nikdy nepochopí fenomén periodika ABC. Je tristní, když se autor, který se drtivou většinu života věnoval práci pro děti a mládež, rozhodne tyto pronásledovat i ve zralém věku. Známé rčení tvrdí ševče drž se svého kopyta, a já neznám mnoho spisovatelů píšících pro mladé a zároveň i dospělé. Žalostné je, když beletrista, který svou tvorbou ustrnul kdesi před rokem 1989 chce svou práci opepřit o povrchní výrazové prvky, či sex a domnívá se tudíž, že již píše pro dospělé. Tak jednoduché to není. Abych se přidržel tématu knihy, spatřuji v tom jistou dávku bohorovnosti, jež není na místě. Vlastně jsem měl v druhé polovině knihy pocit, jako bych načapal rodiče v negližé, či přímo v ložnici. Dobře, jedná se o špatné přirovnání a tak se pokusím o lepší. Četba kompletní knihy mi evokuje dětství, kdy vás rodiče drží za ruku a vy k nim vzhlížíte, jako k neomylným bohům. Časem zjistíte, že nejsou tak velcí a ani svatí, že to jsou lidé z masa a kostí. Mají své kladné i stinné stránky. Dělají dobré věci a zároveň někdy chybují. Přesto je milujete a nedáte na ně dopustit. S tvorbou Vlastislava Tomana se to má podobně, není už tak boží.

Kniha Příchod bohů vyšla v nakladatelství XYZ ve společnosti Albatros media a. s. v roce 2016.

  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

František Mejstřík

Redaktor. Knihomol a komiksový nadšenec. Svého času i aktivní kreslíř, dnes na autorské dovolené. Fascinuje ho vesmír, astronomie a starobylé civilizace. Při cestách za megalitickou minulostí naplno propadá potápění a z toho plyne záliba v podvodní fotografii. Má názory, které se často rozchází s hlavním proudem, rád přemýšlí o podstatě a jde k jádru věci.


KOMENTÁŘE