BÉDA ZBOUCHAL ČERVENÉ TAXÍKY

Béda Bouchal je obyčejný kluk žijící v městečku Velké Veselí. Béda je příkladně vychovaný, má rád vše živé a je svědomitý žák. Prostě chlapec jako každý druhý 🙂 Jistě se ptáte, proč by právě on měl stát za chvilku vašeho času a trochy peněz? Ano, na to podstatné jsem málem zapomněl. Vše zde uvedené platí a opravdu je téměř normálním hochem, pokud… Pokud má rýmu! Jestliže je zdravý jako řípa, má nesmírnou sílu! Kolosální sílu!

Mít obrovskou sílu je určitě senzační věc a společenský závazek. Nikdo si na něj netroufne a nestane se obětí šikany. Naopak může druhým pomáhat podobně jako superhrdina. Vlastně má každá superschopnost svůj rub a líc. Rýma je jeho kryptonitem a je tu ještě jedna negativní okolnost nevšedního daru – Béda nemá kamarády. Ptáte se proč, když je tak superúžasný jako pan Úžasňák? Problém spočívá právě v jeho superschopnosti – Béda působí na vše ve svém okolí jako pověstný slon v porcelánu. Vše na co sáhne, nemá povětšinou dlouhého trvání ani dlouhé životnosti. Fotbalový míč po jeho kopu exploduje a hračky roztříská natotata, takže se ani nelze divit, když je pořád sám. Asi bych mu také nepůjčil své oblíbené autíčko.

Béda je soucitný mladík a velice rád pomůže každému, třebaže to občas skončí pohromou. Jednou vyskočí pro nezbedný balónek a jindy vrátí ztracený kufr. Mezi jeho známé patří i místní taxikář pan Sípal, který je existenčně ohrožen, když do městyse přichází nová taxislužba Červené taxíky. Obecní drožkař Sípal nemá kvůli nekalé konkurenci žádné ryto a někdo mu tak trochu poškodil taxík. Auto má lehce utržené blatníky a mírně propíchané pneumatiky. Taxikář Sípal je brunátný vzteky, a poněvadž je empatický Béda Bouchal svědkem trestného činu, tak se budou ve Velkém Veselí dít veselé velké věci.

Autorem scénáře a kreseb komiksu Béda Bouchal – Červené taxíky je proslulý Peyo. Belgický kreslíř Pierre Culliford alias Peyo (1928–1992) se stal pro široké masy hlavně tvůrcem jedné komiksové série – Šmoulů. Jeho další tvorba se tak ztrácí ve stínu modrých postaviček a je to celkem škoda, jak dokazuje první díl komiksové řady Béda Bouchal. Ilustrace na pozadí obstaral Will.

Zcela na rovinu se musím doznat, že jsem absolutně netušil, co mi tento kreslený příběh přinese. Duchovní otec Šmoulů a válka taxikářů? To je tak, když si někoho zafixujete v rámci jedné knihy, komiksu či filmové postavy a pak jenom zíráte.

Komiks Béda Bouchal – Červené taxíky je jistě o taxikářích, bez hanlivého podtextu. Je to práce jako každá jiná, ač má svou svéráznost a jistá úskalí. Občas nevěřícně kroutím hlavou, když pročítám nenávistné názory diskutérů v mainstreamu, aniž by si zabedněnci uvědomili, kde najdou opravdové zloděje. Dobře, zpátky ke komiksu. Máme tu tedy taxikáře, dobré i špatné, ale to je celkem nuda, hodna bulvárního Blesku. Přidejme do příběhu spiknutí, organizovaný zločin, únos, zaoceánský parník, vrtulník, tropický ostrov, radioaktivní spad a ještě… Že to nemůže klapat? Ale může.

Závěrem jsem ohromeně zíral, kolik se toho dá napasovat do útlého brožovaného sešitu o pouhých 64 stranách. Špetku mne vyvedlo z míry, jak výše uvedené prvky bezvadně fungují, aniž by příběh někde dřel, skřípal nebo ztratil něco z racionality. Supersíla se ovšem nepočítá. Děj plyne lehce, logicky a nabízí spoustu inteligentních žertů, které potěší malé i odrostlejší čtenáře. Komiks je určen dětem od 6 let a osobně mohu potvrdit, že u srdce zahřeje i starší jedince díky nadčasovému humoru. Lze ho tak považovat za rodinnou četbu. Pevně doufám, že se bude Béda dobře prodávat a dočkáme se dalších pokračování, jež zboří dogma o Peyovi jako autorovi jediné blankytné série. Slovy Gargamela: „Nemám rád Šmouly!“ 🙂 

Komiks Béda Bouchal – Červené taxíky vyšel v nakladatelství Albatros v roce 2015. Překlad obstaral Richard Podaný.