ŽIVOT V ČÍNĚ – 1. ZA ČASŮ OTCOVÝCH

Grafický román Za časů otcových je úvodní část trojdílného komiksu Život v Číně. Vyšel v nakladatelství Plus pod křídly Albatros Media a.s. v roce 2012. Dílo je společná práce čínského výtvarníka a francouzského scenáristy. Rozsáhlý komiks mapuje, jak se žilo Číňanům v několika posledních desetiletích. Překlad provedla Hana Zahradníčková. První díl seznamuje čtenáře s dobou vlády Mao Ce-tunga a tzv. kulturní revolucí v šedesátých letech minulého století. Po druhé světové válce zvítězili v zemi komunisté pod vedením Mao Ce-tunga v občanské válce s nacionalisty a chopili se moci. Mao, přezdívaný Velký kormidelník, byl od roku 1949 nejvýznamnější osobností v nově vzniklé komunistické Čínské lidové republice, a to až do své smrti v roce 1976. Přestože je řazen západním světem k nejkrutějším diktátorům, tak se dodnes v Číně těší neobvyklé úctě.

Kniha obsahuje celkem tři kapitoly. Kapitola 1 – Rudá. Čistě rudá. Kapitola 2 – Rudá knížka. Kapitola 3 – Rudá armáda. Každá z kapitol popisuje určité časové období v revoluční době.

Autoři Philippe Ôtié a Li Kchun-wu vypráví onu pohnutou dobu pohledem malého chlapce Siao – Li, jenž se narodil v roce 1955. Je to velice nápaditý prvek, který byl s úspěchem již mnohokrát vyzkoušen. Bezmezná dětská naivita, jež se střetává s krutou realitou všedního dne v komunistické Číně musí otevřít i zatvrzelá srdce. Právě zásluhou obsazení dítěte do hlavní role komiksu dochází k určitému odlehčení a čtenář se paradoxně usměje u věcí, které jsou za běžných okolností spíše důvodem k smutku a pláči. Jedním z mnoha humorných příkladů je vypuštění sovětské satelitu Sputnik (4.10.1957) na oběžnou dráhu Země. Nadšení dosáhlo svého vrcholu v létě 1958, kdy do Číny s ročním zpožděním doputovala zpráva o vypuštění první umělé družice. Lidé dávali v kolektivní euforii do spojitosti satelit s očekávanou bohatou úrodou, aniž tušili, oč vlastně běží. V komiksu se tak objevují výkřiky „a náš satelit je ještě větší! My sklidíme desetkrát víc!“ apod. V těchto pasážích se odráží nejlépe nesmyslnost násilné čínské kolektivizace zemědělství. Málokdo řekl nahlas, že s úrodou to nebude tak, jak tvrdí oficiální propaganda a pak přišlo drtivé probuzení. Hladomor.

Díky tomu, že sledujeme čínské dějiny náhledem nevinného kluka nevyznívá období tzv. Velkého skoku vpřed (1958 – 1962) tak tvrdě. Čínský vůdce Mao chtěl drastickými ekonomickými opatřeními rychle zvyšovat produkci a dostat Čínu během 15 let do postavení ekonomické velmoci. Následkem neuvážených a překotně zbrklých kroků byl největší hladomor v dějinách, jemuž padly za oběť desítky milionů lidí, zapříčiněný lidmi. Nepřesné odhady se pohybují v zóně 20 – 40 miliónů. Což je v každém případě srovnatelné nebo přesahující počet obětí první světové války.

Nechtěný následek špatně plánované politiky je opět předkládán s nadhledem. Dokonce to bude znít cynicky, ale v podání autorů se snadno přenesete přes jinak otřesnou realitu, kdy docházelo mnohdy i ke kanibalismu (v knize o tom není zmínka). Někteří lidé se stravovali kaolinem a následně umírali na koliku. V komiksu je k vidění scéna, jak prababička rejdila prstem vnukovi mezi půlkami. Vyškrabovala, čistila řitní otvor a tím mu zachránila život. Budeme také svědky kolektivního pronásledování údajných škůdců na úrodě – much, komárů, vrabců a hlodavců. Představte si domácí úkol s názvem „Operace krysa“, ve kterém šlo o krysí ocásky a každé dítě mělo učitelce denně přinést jeden krysí ocásek, jako důkaz o zabití třídního nepřítele. Jedno lidové přísloví praví „sytý hladovému nevěří“. Myslím si, že kdo sám nezakusil všudypřítomný fyzický hlad, těžko pochopí toho, kdo hlad má. Pokud jde o mne, nevybavuji si, že bych zažil pocity trýznivého mučivého hladu. Mnohdy zaměňujeme chybně pojem chuť a hlad.

Dále uvidíme pohledem dospívajícího mládence, jemuž se pomalu otevírají oči, šikanu Rudých gard a jeho narukování do lidové armády ve věku sedmnácti let. Kreslený příběh končí smrtí Mao Ce-tunga a bezradností čínského lidu, který nechal předseda Mao samotný, opuštěný na holičkách.

Komiks Život v Číně je působivý příběh malého chlapce, jenž podává faktickou výpověď o vládě Mao Ce-tunga a tzv. Velkém skoku, Kulturní revoluci v padesátých, šedesátých a sedmdesátých letech minulého století. Ačkoliv zbožňovaný Mao mimo portrétů v grafickém románu přímo nevystupuje, tak je jeho existence všudypřítomná. Jeho schopnost být všude je hmatatelná a neodbytná. Je až skoro k nevíře, jakých obludných rozměrů může dosáhnout uctívání jedné osoby. Lidé se „dobrovolně“ dopouští autocenzury, špitání a donášení. Odstrašujícím příkladem vymytí mozků jsou děti udávající vlastní rodiče a terorizující starší lidi, kterým by měla být prokazována hluboká úcta.

Autorem scénáře je francouzský spisovatel Philippe Ôtié (Philipp Autier). Podle jeho medailonku ho lze považovat za světoběžníka, nicméně jsem přesvědčený, že největším přínosem pro celkové vyznění komiksu je ilustrace čínského umělce Li Kchun-wua. Nechci tím snižovat práci Philippa, jehož společný projekt Čínský život má úctyhodných 700 stran a vznikal v letech 2005 až 2010. Troufám si tvrdit, že nátura Evropana a Číňana je dosti odlišná. Vzpomínky, postřehy, dojmy, nostalgii mohl dodat pouze člověk, který si popisované období prožil na vlastní kůži. Román je fiktivní biografií v jinak skutečném dějinném kontextu komunistické Číny, kde se dají nalézt shodné analogie mezi malým hrdinou a kreslířem komiksu. Nejzřejmější to je např. v tom, že hrdina příběhu „Malý Li“ tíhne k ilustraci a kresbě komiksu – např.strana 69 přímo uvádí krásný detail „Ilustrovaná ročenka z roku 1960… Do dneška mám ten poklad schovaný, tu úžasnou knížku, která byla mojí první učitelkou umění. Tak nějak jsem asi přišel k povolání kreslíře komiksů…“ Shodou okolností jsem si vybavil slova autorky Persepolis Marjane Satrapiové, že jako malá hltala komiksový Dialektický materialismus. Je zajímavostí, že oba autoři vyrůstající na propagandistické ilustraci totalitních režimů, nakonec udělali díru do světa a varovali okolí.

Ilustrace Li Kchun-wua je vyvedena pouze černobíle (stejně jako již zmiňované Persepolis). Jeho kresba se dá popsat jako expresivní a zvláštně formulována. Místy se až přetvařuje a bizarně deformuje realitu, čímž skvěle vyjadřuje určité citové zabarvení. Někdo by mohl dokonce tvrdit, že je ilustrace ošklivá. Bylo by to ovšem zbrklý a povrchní soud. Uznávám, že by se užitý druh kresby těžko uplatnil ve světě „dokonalých“ superhrdinů. Nicméně k zachycení podstaty zdeformované komunistické ideologie v Číně si nedokáži představit lepší vizuální zachycení. Troufám si tvrdit, že malíř odevzdal v komiksu kus svého dětství a duše.

Při četbě knihy mi na mysl vypluly zasunuté nostalgické vzpomínky z mého dětství, na doby socialismu v naší vlasti. Některé body vykazují jistou shodu – ideologická propaganda, manipulace, pionýrské závazky, sběr různých plodin atd. Krysí ocásky se v tuzemsku ovšem nikdy nesbíraly. Strana 113 uvádí: „V tomhle věku je lidská mysl tvárná, a co se do ní vtiskne, to v ní nadlouho zůstane. Já tak ještě dnes, čtyřicet let poté, dokážu bez námahy přezpívat desítky písní…“ Musím se přiznat, že to mám stejné. Ještě dnes si bezvadně pamatuji kompletní repertoár socialistické hudební tvorby. Oproti Velkému skoku vpřed, kdy se Mao pokoušel vybudovat komunismus, můžu považovat tuzemský socialismus za vydařenou epochu. Dokonce bych to tvrdil plošně, ve srovnání se socialistickým blokem té doby.

Život v Číně začíná poměrně obsáhlým úvodem, který zasvětí čtenáře do svérázné problematiky a historie Číny. Na straně 13 mne zaujal text:  „…málokdo si dokázal představit, že se Čína (opět) stane jednou z prvních ekonomik a že ji budou zvát k jednáním vládci světa…“.  Komiks vyšel v českém překladu v roce 2012 a je až s podivem kolik se událo dramatických událostí za poslední rok. Čína už není jednou z nejsilnějších ekonomik, ale je skutečně první ekonomikou na světě. Čína založila bez výraznějšího povšimnutí tuzemských medií Asijskou investiční banku  AIIB.  Proti vůli USA a podle rčení „Když kobyla chcípá, kope kolem sebe nejvíce“ se mnoho zemí připojilo (Velká Británie, Německo, Francie, Itálie, Rakousko, Švýcarsko, Brazílie, Rusko…), jen Česko je opět nerozhodné a asi čeká na svolení z washingtonského Kremlu. Pouze mohu konstatovat, že máme úžasný talent stát na špatné straně a nechat si ujet vlak.

Grafický román Život v Číně je prvním dílem z rozsáhlého třídílného eposu. Nepochybuji ani na chvíli o tom, že je tento obrázkový příběh pro mnohé lidi zcela okrajovou záležitostí a prodeje nebudou pravděpodobně valné. Nezbývá než doufat, že se dočkáme dalších dvou dílů. Nu, a pokud ne, dá se tento moc povedený kousek považovat za uzavřený. Neboť jak hlásá poslední list komiksu: „Předsedo Mao… Siao Li (Malý Li) se s tebou narodil a s tebou taky zemřel.“ S odplutím Velkého kormidelníka skutečně skončila jedna velká epocha čínských dějin. Jestliže sem tam vybočíte z vod mainstreamového komiksu a rádi si rozšíříte své obzory poznání, můžete klidně plout za Velkým předsedou, jemuž bylo přáno žít deset tisíc let… Prozatím se plavte jen na listech komiksu.