TRIVIÁLNÍ MALOVANÉ POHÁDKY

Komiksovou knihu Malované pohádky vydalo nakladatelství Albatros v lednu 2015, takže se jedná o aktuální záležitost. Autorkou ilustrací je Olga Franzová a doprovodné texty pod obrázky obstarala Šárka Krejčová. Kreslené příběhy jsou primárně určeny nejmenším, kteří ještě neumějí číst, a mají v dětech probouzet představivost a rozvíjet jejich fantazii. Obsahem knihy je jedenáct známých pohádek v tomto pořadí: O veliké řepě, O perníkové chaloupce, O slepičce a kohoutkovi, O Smolíčkovi, Hrnečku, vař!, Žabí král, O Budulínkovi, Šípková Růženka, Zvířátka a Petrovští, Červená Karkulka, Sněhurka.

Komiks pro nejmenší, jak je uváděn, nemá klasickou skladbu, jak je čtenář komiksů zvyklý. Ilustrace jsou doprovázeny pouze texty bez bublin k zobrazení mluveného slova. Obrázky tedy patří dětem a jejich fantazii, texty jsou učeny pro dospělé, kteří už třeba pohádky pozapomněli. V ediční poznámce je sděleno vysvětlení, že texty pod obrázky jsou vzhledem k prostorovým možnostem velmi triviální a spíše pomocnou berličkou pro rodiče… Myslím, že ujasnění je zcela zbytečné a textová část je naopak z pohledu komiksového čtenáře dostatečná, jakoby autoři ztratili ze zřetele, že dílko prezentují jako komiks. Triviální je tedy nakonec pouze ona ediční poznámka. Ostřílení komiksový tvůrci dokáží vytvořit kreslený příběh prostý textu. Neschovával bych se tak za omezené  prostorové možnosti, neboť komiks je umělecké médium se širokou škálou uplatnění a možností vyjádření se. Záleží pouze a jenom na talentu autorů, jak se dokáží popasovat s devátým uměním.

Kresba v podání Olgy Franzové je infantilní, což není na škodu a snadno si najde cestu k nedozrálé dětské dušičce. Je vyvedena v černé kontuře s barevným koloringem, který nezatěžuje dítě   přehršlemi pompézních efektů a detailů. Olga Franzová se narodila v roce 1944 v Praze a vystudovala Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze, ateliér propagace a knižní grafiky profesora Strnadela. Autorsky se dále zabývá ilustrováním knih, časopisů, učebnic pro děti a také animovaným filmem. Má tedy více jak bohaté zkušenosti s tím, jak si podmanit naše juniory.

Kniha si v anotaci nakladatele kupuje ještě další pohodlné alibi ušité na míru a tvrdí, že je určena opravdu nejmenším čtenářům. Děti si mohou prohlížet obrázky a samy s jejich pomocí vyprávět příběh: zopakovat ten, který už slyšely, anebo vymyslet úplně novou pohádku podle vlastní fantazie. Zde se dvakrát zastavím. Kniha je předložena jako vhodná pro děti od tří let a přímo na webu Albatrosu od dvou let. Každý, kdo kdy viděl si takto malé dítě prohlížet knihu ví, že kvalita použitého papíru dlouho neobstojí, chtělo by to něco více neprůstřelného a několik milimetrů  papírové  gramáže  navíc. Druhá věc jsou hranice fantazie a vymýšlení si vlastní pohádky. Toto prohlášení ostře koliduje s tím, že jsou jednotlivé obrázky pevně ukotveny pod názvem klasické pohádky. Znamená to, že Sněhurka, Červená karkulka, Smolíček a třeba velká řepa budou navždy svázány s určitou formálně dokonalou pohádkou a daným příběhem, pokud nechci dětem plést hlavy a to rozhodně nechci.

Existuje hra na rozvíjení fantazie, k níž jsou potřeba volné, samostatné obrázky v podobě karet. Tyto se zamíchají a dítě si vybere určitý počet kartiček a na základě výběru-losu si má vymyslet svůj vlastní příběh. Je možno vrhnout i kostky označené kresbou (neponoukám nikoho ke gamblerství). To si myslím, že je správná a opravdu moc zábavná cesta k rozvíjení obrazotvornosti. Nakonec si to můžete i vyzkoušet s tím, že si kartičky-kostky společně s potomky namalujete a věřte, že se u této zábavy dají zažít neopakovatelné chvilky v rodinném kruhu. Z vlastní zkušenosti vím, že pokud dítě necháte překrucovat a deformovat klasické pohádky, budete ho z tohoto guláše výmyslů později horko těžko dostávat. Něco jiného je ovšem dále rozvíjet nosnou kostru klasické pohádky a vystavět jakýsi vedlejší příběh díla trvalé hodnoty, či paralelní dějovou linii. To by se nemělo zaměňovat.

Znám dokonce případy, kdy ratolest v pozdějším věku vyčetla rodičům, že byla obelhávána a držena v nevědomosti, že existují čerti, že děti nosí čáp a Ježíšek naděluje dárky. Býti rodičem není lehké, je to velký závazek a zodpovědnost. Neexistuje něco, jako obecně platný návod pro výchovu dítěte, jež si stáhnete z internetu. Každý rodič a jeho dítě si musí prošlapat vlastní individuální cestičku a v tom je i kouzlo originality kdejakého jedince. Kterýkoli člověk je neopakovatelný, ať již v pozitivním, či negativním slova smyslu, to mějte na paměti. Faktem ovšem zůstává, že podmínkou pro vstup předškoláka do první třídy základní školy je odvyprávět u zápisu příběh podle předloženého obrazového materiálu a je pouze na invenci rodičů, jak se s tímto vypořádají. V tom může být komiksová kniha podobného ražení opravdu mocným nástrojem, jen s ní umět zodpovědně pracovat.

Závěrem nutno napsati, že proti samotnému zpracování a vyvedení pohádek jako takovému v podstatě nemám připomínek, snad jen s tím, že nepřinášejí nic nového pod Sluncem. Kniha na mne působí, jakoby bojovala s rozpolcením, zda bude komiks, nebo ilustrovaná pohádka. Kámen úrazu spatřuji často v oddělení public relations nakladatelství, které mnohdy udělá z daného produktu univerzálního kočkopsa. Tu se omlouvá za trivialitu, ačkoliv omluva není na místě, a tam podsouvá  doporučení, jež se tváří jako vyšší záměr a bohulibá záležitost. S laskavým svolením, jsem rodič a klasickým pohádkám zanechám jejich rámec a s fantazií vlastních dětí budu pracovat jiným stylem. V tom mne žádné erudované PR rady usilující o vyšší prodeje a širší tržní zásah nemůžou ovlivnit. Konec konců volba výchovy vašeho potomka je pořád ještě vaše právo a můj subjektivní názor může býti pouze jeden z mnoha, jak vést a formovat myšlení mladého člověka. A to je moc dobře, že nejsme na vlas stejné klony a můžeme polemizovat, diskutovat, ač se třeba neshodneme.