ZERO KOMIKSOVÁ JEDNIČKA

Nestává se úplně často, aby se nějaký  mladý český hoch (mohla by to vlastně být i holka) vydal do světa s tím, že se tam chce prosadit a být úspěšný. Teda počítám s tím, že takhle uvažuje spousta lidí, ale komu se to opravdu povede? Aleš Kot to dokázal. Po setkání s ním na letošním Crweconu mi bylo poměrně jasné proč. Tolik cílevědomosti, charisma a přehledu v umění a světě kolem jako je v tomhle ostravákovi jsem dlouho neviděl. K čemu donekonečna opakovat jeho životní příběh o cestě za štěstím, když si jej můžete přečíst všude možně (dokonce si ho všimly i naše “prestižní” internetové deníky). Pravdou však je, že je z Aleše rázem mezinárodně uznávaná komiksová hvězda a opět díky Crwi se můžeme všichni přesvědčit o tom, že zaslouženě.

Zero. Edward Zero. To je hlavní hrdina, který se proplétá jednotlivými sešity. Ty v zásadě fungují jako samostatné příběhy, dohromady vyprávějící jeden děj. Trochu krkolomné vysvětlení, ale myslím, že je to každému průměrnému komiksákovi jasné. Třebaže vyprávění skáče časem sem a tam, to zásadní se odehrává v blízké budoucnosti, ve které je Zero agentem tajné organizace, která se nenápadně (převážně tedy násilím) vměšuje do světového dění. A třebaže máme podobně ikonických hrdinů víc (například Hitman ze stejnojmenné herní série), musím dát za pravdu reklamnímu textu na přebalu knihy. Zero je opravdu svým způsobem Bond pro toto století. Ale kdyby měl Zero tak pevnou pozici jako slavný milovník protřepaných a nemíchaných nápojů, mohl by si pískat…

Ono vlastně psát cokoliv víc o příběhu komiksu Zero by byla velká škoda. Čím méně toho víte, tím víc si můžete vychutnat všechny ty překvapení a zvraty. To jde Alešovi náramně dobře. On sám jeden sešit věnoval Garthu Ennisovi, ale pokud bych už musel k nečemu Zero přirovnat, bylo by to Planetary Warrena Ellise. I když je fakt, že Ellis umí čtenáře znudit a nasrat, jen aby ho mohl v dalším panelu fláknout nějakou bombastickou šíleností. Aleš Kot má rozdíly mezi těmito dvěma póly podstatně menší, čímž Ellise vlastně překonává. Věřím, že by z toho měl radost.

Na každém sešitu Zera pracoval jiný kreslíř. Celá kniha je tak pestrá a na první pohled barevná, až radost pohledět. Žádný autor nepředvedl vysloveně ohyzdnou práci. Osobně ale musím do nebes vyzvednout kapitolu druhou v podání Tradda Moorea. Jeho čisté linky a až karikaturní přístup k postavám mi sedli úplně nejvíc a společně s celou kapitolou to považuji za vrchol první knihy. Ale víte jak to je. Sto lidí, sto chutí. Skvělé na Zeru je to, že si v něm může každý najít to, co chce.

Já v něm našel novou a svěží sérii, která mě svou cliffhangerovostí nutí k touze po dalším nášupu. Vůbec se nedivím, že se mluví o televizní sérii na motivy Zera, a že teď Aleše zvou do mnoha dalších projektů. Jde mu to. A Zero je toho jasným důkazem.