MAX PAYNE: ČAS JE RELATIVNÍ

Legendární, neskutečný, slavný, proslulý. Taková a jiná hymnická synonyma nese Max Payne. Série, která svou cestu započala v roce 2001. Proč vlastně psát o hře, která pamatuje dinosaury? Proč by měl mít tento článek ještě význam? Důvodů je hned několik, a to jak z pohledu hráče, tak čtenáře komiksů. To s těmi dinosaury není nikterak přehnané přirovnání. Neboť není nic staršího, než předešlé vydaní časopisu Computer. Pokud má čtenář pochybnosti, ohlédnu se krátce přes rameno a společně zjistíme, že málokteré odvětví prodělalo tak překotné změny, jako svět informačních technologií.

Roku 2001 byl vydán firmou Microsoft operační systém Windows XP. Pak následoval propadák Vista, 7, 8 a aktuálně se chystá číslo 10. Procesory zrychlují a operační paměti bobtnají přímo neuvěřitelně. Kapacita pevných disků se uvádí v TB oproti ještě nedávným GB. Jestliže bych stále vlastnil grafickou kartu, na které jsem tenkrát pařil hru Max Payne, dost možná by se stala předmětem zájmu archeologů. Mobily byly v plenkách a jablečný tablet zatím v hlavě nebožtíka Steva Jobse. Internet byl pro movitější jedince nebo vysokoškoláky a dnes se může dívat na porno už každý. Tak takové revoluční změny se udály od vydání hry Max Payne. Někomu by mohl evokovat návrat o 65 milionů let zpátky, do doby hromadného vymírání přerostlých ještěrek a moc by se nespletl…

Hru Max Payne vyvinula společnost Remedy Entertainment a je to čistokrevná TPS (Third-Person Shooter). Čili přeloženo – akce z pohledu třetí osoby. Čím byla hra jedinečná? Bylo toho na svou dobu opravdu mnoho a já si troufám tvrdit, že hra definovala žánr. Pro své tvrzení mám dosti pádné argumenty. Byl to bullet time, filmový příběh a komiksové předěly. Věci do té doby v herním světě téměř neznámé a v této kombinaci přelomové. Proto mluvím o definici žánru TPS, jež v oněch časech ovládal nedostižný Tomb Raider.

Což tak mít čas od času stroj času? Bullet time je zpomalení času. Čtenář zná jistě film Matrix z roku 1999, tam bylo efektu využito snad poprvé. Čas jakoby zmedovatí a táhne se, a táááhne, a natahujééé… No, a vy máte možnost tohoto efektu využít ve svůj prospěch, dalo by se říct, že vám patří všechen čas světa. Samozřejmě nic není zadarmo a nedá se použít zcela libovolně. Pokud ovšem nasbíráte dosti bullet time line pak ho lze spustit. Mohlo by se zdát, že to hráče po nějaké době unaví, ale opak je pravdou. Je to neskutečně zábavná pomůcka a v některých situacích i otázka života a smrti. Do konce gamesky si hráč může užívat zpomalených letících kulek a sám reagovat v reálném čase. Ano, tento projektil si dám do pravé kapsy, tuhle střelu do levé a tu si strčím… třeba za klobouk. Prostě moře času na hustou akci. Připomenu například veleúspěšnou FPS sérii F.E.A.R.

Max Payne dokázal nabídnout hráči zajímavý příběh, což nebylo zcela běžné. Ještě ani dnes někteří herní vývojáři nechápou, že není možné vystavět kvalitní hru na hromadě mrtvol zabalené v parádním grafickém kabátku. Max Payne je dosti pochmurná hra s temným příběhem. Maxovi se jednoho dne po návratu domů obrátí život naruby. Do jeho domova vnikne banda feťáků, kteří mu zabijí ženu i dítě. Vše naznačuje tomu, že za tím vším stojí rozšíření nové drogy Valkyr. Max nastupuje jako policista v utajení, který má za úkol proniknout do podsvětí a vystopovat původ nové drogy. A to mu umožní vykonat vendetu.

Celá hra je vyprávěna retrospektivou jako noir film s komiksovými předěly. Osobně jsem si komiksové mezníky doprovázené Maxovou samomluvou vychutnával stejně, jako dynamickou pařbu. Pokud znáte film Sin City Franka Millera, uděláte si jasnější představu. Scénář napsal finský spisovatel a scénárista Sami Järvi (Sam Lake). Při psaní byl Sami hodně ovlivněn režisérem Johnem Woo což sám potvrdil. Max je prototyp cynického detektiva v hongkongském stylu, který se snoubí se severskou mytologií. Zahrál si i hlavní postavu a Maxovi propůjčil svou tvář. Ne, že by byl takový narcis, ale on už tak dost krácený rozpočet nedovolil najmout profesionální herce. Právě omezení výloh mohlo za několik odkladů vydání titulu. Snad v tom byl i záměr. Hra tak mohla plně využít nového operačního systému XP a jeho knihoven DirectX. Herní grafika byla vylepšena o realističtější textury a osvětlení, kdežto multiplayer byl k velké škodě zcela vypuštěn.

První díl Maxe Paynea si můžete v současnosti snadno vyzkoušet na mobilech se systémem Android a iOS. V roce 2012 vyšla lehce vylepšená HD verze. Je třeba říct, že ovládání na dotykových obrazovkách není úplně ideální, ale s trochou cviku to jde. Je to zvláštní pocit, hrát takovou hru na mobilu (nebo tabletu), ale za ten nával nostalgie to rozhodně stojí.

Čekání na druhý díl trvalo jen dva roky. V roce 2003 vychází druhý díl Max Payne 2: The Fall of Max Payne. Max se po peripetiích v prvním díle vrací očištěn do práce newyorské policie, ale klidu si dlouho neužije. Během vyšetřování sérií vražd potkává někoho, koho považoval za dávno mrtvého. Svou femme fatale známou už z prvního dílu – Monu Sax. To, že se jí Max pokusí předvést spravedlnosti, znamená víc problému, než čekal. Brzy je jasné, že to bude opět řežba plná zpomalených krvavých cákanců.

Úspěch prvního dílu vždy vyvolá otázky, zda-li jej dokáží autoři zopakovat. Zvrtnout se toho může opravdu hodně. A i když to vypadá, že je všechno na dobré cestě, vždy se může najít někdo, kdo je nařkne z nastavování kaše. Druhému dílu se ale podařilo téměř nemožné. Nejen že si zachovalo vše dobré z jedničky, ale k tomu všemu přihodil hromadu vylepšení. A scénárista Sam Lake potvrdil, že psát temné krimi příběhy zkrátka umí. Dodnes se fanoušci hádají o to, jestli je lepší první nebo druhý díl. A to je něco, co potěší každého autora. Odpovídají tomu i průměrné známky hodnocení, které se u obou dílů drží těsně pod 90 bodů (procent).

A pak se nad Maxem na necelých deset let zavřela voda. Ale známé značky jen tak lehce neumírají. Už jen proto, že sem tam někoho napadne, že by z nich šlo vytřískat ještě nějaké peníze. U Max Payne 3 to však studio Rockstar, které převzalo vývoj od Remedy Entertainment, myslelo dobře. Aby bylo jasné, že se Max celou tu dobu neflákal, zestárnul i on. Užívá si zaslouženého důchodu, závislosti na chlastu a prášcích proti bolesti a sem tam si dá brigádu jako osobní strážce místní nechvalně proslulé rodinky Branco. Sem tam je třeba udělat nějakou špinavou práci a všichni o Maxovi ví, že se nestydí vzít mop do ruky a trochu té špíny zamést pod koberec. Jenže v momentě, kdy někdo unese jeho šéfovi manželku, je jasné, že se chudák Max opět zapletl do něčeho nepěkného. Tentokrát do války mafiánů.

Třetí díl se i přes mohutnou reklamní kampaň takového úspěchu, jako jeho dva starší sourozenci, nedočkal. A to i přes to, že to v zásadě není vůbec špatná hra. Má skvělý, dobře napsaný a zrežírovaný příběh a akce odsýpá jako na běžícím páse. Opět lítají prázdné nábojnice na všechny strany, v bullet time srandiček si hráč užije taky dosytnosti. Problém hry je v tom, že všechny tyto složky nejsou příliš dobře vyvážené. Hraní často vypadá tak, že se deset minut koukáte na video, pět minut hrajete, náramně si to užíváte, ale hned potom zase začne nějaké pitomé video a rytmus je v háji. Velká škoda. Třetí díl neudělal Maxovi až tak velkou ostudu, ale je vidět, že správně to umělo udělat jen Remedy. A nepomohl tomu ani volně stažitelný komiks.

Za příběh všech dílů Maxe Paynea by se nestyděl ani americký Hoollywood. V roce 2008 to dokonce zkusil a převedl Maxe na filmová plátna. Do hlavní role byl obsazen svalovec Mark Wahlberg alias Marky Mark a vysloužil si nominaci na Zlatou malinu v kategorii Nejhorší herec. Situaci nezachránila ani Mila Kunis jako Mona Sax nebo filmový singl v podání Marilyna Mansona. Film sklidil kritiku nejen od herních fandů a jeho hodnocení byla minimální. Tohle se opravdu nepovedlo.

Jedno ale upřít této sérii nelze. Zapsala se do herní historie nesmazatelným písmem. Definovala žánr akce z třetí osoby a přinesla některé herní prvky, které se ve hrách používají dodnes. Byla doby, kde bullet time byl všude. I tam, kde by ho nikdo nečekal. Třeba v závodní simulaci… Kdo by čekal, že to malé finské studio Remedy Entertainment dotáhne tak daleko. Příběh Maxe však podle všeho ještě u konce není. Rockstar podle zákulisních zpráv pracuje na čtvrtém díle. Na potvrzení spekulací si však musíme počkat na oficiální oznámení. Jak je o Rockstar studiu známo, na všechno má času dost…