Wonder Woman

Začínáte být přesyceni komiksovými filmy? Pak jste jednou z největších nočních můr Hollywoodu, protože komiksovky se každoročně řadí k nejúspěšnějším snímkům roku, k největším sázkám na jistotu. Dojná kráva sice stále slouží, ale i v tomto obrovském filmovém podniku si nějací chytří lidé začínají uvědomovat, že servírovat divákům posté to samé nebude to pravé ořechové. V jakémkoliv okamžiku se to celé může zhroutit. Uvědomila si to i Patty Jenkins, režisérka prvního filmu s Wonder Woman, a pokusila se o inovativní přístup, nebo jedeme podle zavedené šablony každého superhrdinského originu?

Inovativně působí spousta věcí už z trailerů. Zasazení do první světové války? Jako zjevení v posledních blockbusterech. Že se film neodehrává v Americe? Jo, mě to taky překvapilo. No a především, žena jako superhrdinka ve vlastní sólovce? To je to hlavní eso v režisérčině rukávu.

V ústřední roli, v roli amazonské princezny Diany, se ocitla izraelská kráska Gal Gadot. A bez výčitek mohu říct, že nikoho lepšího jako Wonder Woman obsadit nemohli. Gal je totiž nejen velmi pohledná a sympatická, především má ale neuvěřitelné charisma, které kompenzuje její veškeré občasné herecké nedostatky. Roli superhrdinky, která bude pravděpodobně vzorem šestiletých holčiček, podobně jako je Spider-Man pro šestileté kluky, táhne s naprostým přehledem. Zdatně jí sekunduje Chris Pine, který Gal naopak válcuje herecky a spoustu scén si krade jen pro sebe. Společně jsou ale nakrásně sehraní a tvoří jednu z nejsympatičtějších komiksových dvojek ve filmu za posledních pár let.

Ženské uchopení je vidět v důrazu na romantiku. Je jí tu dost a na rozdíl od většiny komiksáren skvěle funguje. Přispívají tomu jak Chris s Gal, tak jejich skvělé dialogy, při nichž snímek šlape přesně tak jak má. A nepřekvapivě tu je také spousta ženské emancipace, což je ve finále i poměrně logické – už jen kvůli zasazení v době, kdy ženy přece jen pořád neměly ta práva úplně rovnocenná. Ale to nevadí, taková pomrknutí jsou sympatická, a pokud jste byť jen trošku emancipovanou ženou, budete nadšené.

Wonder Woman není úplně klasickým akčním superhrdinským filmem, mnohem víc prostoru než obvykle tu má ústřední duo, budování vztahů, vývoj postav, mytologie a občas i humor. Každopádně se zde dočkáme tří velkých bitek, z nichž dvě jsou parádní. Ta první, na ostrově Amazonek, je až překvapivě brutální (krev sice neteče, ale mrtvolek tu je dost) a zručně natočená, přesto při jejich porovnání s přehledem vítězí ta druhá.

Někdy v půlce filmu totiž Diana vyleze ze zákopu a vstoupí na bitevní pole („No Man’s Land“). A to se začnou dít věci. Připravte se totiž na dlouhou a extrémně kulervoucí (což je docela paradoxní) bitevní scénu, která je stoprocentně tou nejlepší bitkou ze všech DC filmů a definitivně patří k tomu nejlepšímu z komiksovek vůbec. Celá část může mít dost možná i deset minut a je to jen dobře, protože je neuvěřitelně epická a je pravděpodobné, že po ní budete sbírat svou čelist ze země. Tak famózně to režisérka zvládla.

Škoda, že se tolik jako boj na ostrově Amazonek, či jako bitevní vřava 1. světové války, nepovedl finální „božský“ souboj. Ačkoliv to je mnohem snesitelnější, než třeba u BvS nebo Suicide Squad, stále tu máme finále, které hraničí s digibordelem a především je zbytečně natahované. Proslovy o lásce a jeden neuvěřitelně emotivní moment (ani nevím, jaká komiksovka mě takhle dostala) tu s překvapením nepůsobí pateticky a do celkového náboje filmu krásně pasují, ale souboj samotný je příliš dlouhý a sám o sobě nijak překvapivý. Wonder Woman má štěstí, že se před ním dočká poměrně zdařilého dějového obratu, kdy přeplácanou CGI bitku (kde jsou ty efekty navíc docela chabé), dokážete odpustit. DC tento problém ve svých filmech redukuje, ale u WW to je ještě na půli cesty.

K úžasným akčním sekvencím si ale ještě přidejte výborný soundtrack Ruperta Gregson-Williamse – toto OST dokáže být epické a burácející, zároveň ale komorní a romantické. A do toho všeho je to celé proloženo skvělým původním motivem od Zimmera. Hotová slast pro uši.

Paradoxně nejvíc Wonder Woman ubližuje přemrštěná stopáž. V téměř dvouapůlhodinovém snímku je prostě až moc prázdných míst. Především nudí některé scény s naprosto zbytečnými společníky Diany a Stevea a občas tu hapruje logika (stárnutí nesmrtelných Amazonek).

Wonder Woman má velice blízko k prvnímu Capovi, v některých aspektech jde o téměř totožné filmy, jen s obráceným pohlavím hrdinů. WW je ale oproti němu uchopena mnohem lépe a s ještě větším zápalem. Je v ní cítit ženský pohled na věc, spousta drobných inovací, mnohem méně povrchní práce s postavami a nesrovnatelně lepší akční scény. Ještě jednou musím vychválit bitvu v „No Man’s Land“ a následné belgické vesnici, protože tahle scéna patří mezi to nejlepší z filmových komiksů. K tomu všemu pak výborná hudba, propracovaný ostrov Amazonek, nečekaně velký vývoj postav, gradující romantická linka a máte tu origin hrdinky, která se nakonec může dočkat větší popularity než Harley Quinn s Black Widow dohromady. Gal Gadot jsou s Chrisem Pinem skutečně vynikající a… já začínám mít zájem o Justice League. Nečekaně právě kvůli Wonder Woman.

Pokud jste žena, přidejte si celou hvězdičku navíc, protože takhle emancipovaný blockbuster (ale ne radikálně feministický) tu ještě nebyl. Pokud jste holčičky do 10 let, máte před sebou film s hrdinkou, která dost možná bude vaším ne-li celoživotním vzorem, a zároveň skvělý nápad, za co jít na karneval.

A lehce off topic: Dabing se docela povedl, neměl jsem s ním problém.