Zlo číhá ve švédských lesích

Filmová nabídka vlastních kousků od Netflixu se na této streamovací platformě rozrůstá pomalu každým dnem. Jistě, ne vždy se jejich produkce podaří, ne vždy stojí daný film za zmínku, ale Netflix se pomalu, avšak jistě, učí filmovému řemeslu. Vidět to je například na jejich poměrně úspěšném filmu Bright s Willem Smithem, popř. na různých žánrových kouscích, jako třeba Altered Carbon, vynikající hororové komedii The Babysitter nebo skvělé adaptaci Kingovy novely Gerald’s Game. Samozřejmě, že většinou nejde o tak jednoznačné pecky, jakými jsou seriály z jejich dílny, ale Netflix jde správným směrem a dost možná této úrovně u filmů v brzké budoucnosti dosáhne.

The Ritual je příkladem toho, že se do tohoto média vyplatí investovat, protože se na něm dají nalézt filmy, které v kinech neuvidíte, a přesto stojí za zhlédnutí (a o pirátění se tu bavit nebudeme). Jistě, přisuzovat Netflixu nějaký podíl na tomto nenápadném hororu by bylo trochu mimo – s originální produkcí totiž neměl co dočinění. Jenomže tvůrci i po poměrně úspěšných festivalových projekcích narazili na slepou uličku a zbývalo jim jediné – uplatnit snímek online nebo jej nechat v propadlišti ambiciózních projektů. A v ten moment nastoupil Netflix a film ochranářsky vzal pod svá křídla.

O čem The Ritual je? Jde o kombinaci toho nejlepšího z Blair Witch a Pádu do tmy, k tomu je to říznuto Predátorem, a navíc k tomu zvládá i vlastní příběhovou invenci. Parta starých kamarádů si zde vyrazí na výlet podniknout pěší túru po drsné skandinávské krajině. Když se však věci pokazí a odhodlání cestu dokončit začne haprovat, skupinka se rozhodne zkrátit si cestu přes hustý les. A Jeníčka s Mařenkou v něm zrovna nepotkají.

Britský talent David Bruckner, od nějž jste mohli vidět možná tak povídkový horor V/H/S, umí krásně pracovat s napětím a solidně si pohrávat s psychikou diváka. Severská syrovost a nehostinnost, která celým filmem prostupuje, ještě umocňuje dojem bezmoci postav čelit zlu, které číhá skutečně na každém kroku. Nebo tak to alespoň působí, protože Bruckner si fantastickým způsobem hraje s divákem a jeho očekáváními, bez přestávky jej šponuje a pouhopouhé zapraskání větvičky nikdy nebylo děsivější. Ačkoliv totiž na obrazovce vidíme skutečné zlo jenom minimálně, panika postav se zde velmi hravě přenese i na diváka. Hrdinové jsou navíc poměrně sympatičtí a dá se jim fandit, nemají potřebu řešit irelevantní milostné pletky, místo toho se prostě snaží dostat pryč živí.

Jenomže tady začíná film váznout. Ačkoliv povětšinu stopáže funguje jako velice kvalitní nezávislý horor, umí děsit, umí budovat atmosféru, postavy se v něm chovají srozumitelně… pak přijde závěrečná čtvrtina, která je plná tradičních hororových nedostatků, jimž se Bruckner nebyl schopen vyhnout. Jakmile se totiž objeví celková podoba tajemného zla, film se okamžitě překlene z tísnivého hororu k béčkovému fantasy s temnými prvky, které však postrádá atmosféru, a i většinu superlativů, jimiž doposud oplýval. Postavy se zde začínají chovat nejprve hloupě, později jako skupina idiotů.

Je to škoda, ten závěr se nepovedlo vygradovat takovým způsobem, jakým film šlapal po většinu své stopáže. Přesto je The Ritual zdatnou hororovou jednohubkou, která si rozhodně zaslouží vaši pozornost, především díky vynikajícímu způsobu, jakým buduje atmosféru. Herci jsou fajn – hororový neurážlivý průměr, technická stránka je zdatná a děj vás udrží v napětí, ale bohužel to ke konci začne být předvídatelné. Každopádně filmu dejte šanci, je to opravdu fajn a škoda, že mu nebylo dopřáno velké plátno. Ale tak, ještě že ten Netflix máme. A třeba vám ten lehce přepálený závěr sedne. Paradoxně mně přišel ale nejděsivější samotný úvod filmu, který je smutně reálný.