logo

Ruská ruleta s Jennifer Lawrence

Poslední dobou si Jennifer Lawrence vybírá celkem zajímavé role. Poté, co si úspěchem Hunger Games a X-Menů vydělala na placení složenek pár let dopředu, má dost času na netradičnější snímky. Po životopisné Joy a kontroverzní matce! přišel čas na Rudou volavku, k níž valná část publika přistupovala jako k takové náhradě za sólovku Black Widow. Jenže Francis Lawrence měl jiný plán, s nímž především americké publikum moc nesouhlasí. Schytává kritiku zaslouženě?

Rudá volavka vypráví příběh ruské baletky, která se však kvůli sabotáži na svou osobu zraní a doživotně indisponována pokračovat v tanci, hrozí jí a její nemocné matce ztráta střechy nad hlavou a všech dosavadních jistot. Proto přijímá nabídku svého strýce k odvedení jisté špinavé práce, aniž by tušila, že se za jednorázovou nabídkou skrývají dlouhodobější úmysly. Vlivem událostí je poté nucena odjet do výcvikového střediska pro Volavky, jakéhosi ruského upgradu tradičních špionů, kteří se místo tradičních postupů učí svádění a psychické manipulaci. Dominika tak čelí snaze zachovat si svou osobnost, a přitom také přežít v drsných podmínkách.

Ať už vás marketingová kampaň připravila na cokoliv, zahoďte všechna očekávání stranou. Zatímco totiž trailery lákaly na dravý thriller plný akce, Rudá volavka je přesně jeho opak. Mnohem častěji scénář staví na dialozích, které ve většině případů hýbou dějem, akčních scén je zde pomálu. Naopak co se explicity týče, zde se Volavka ničeho nezdráhá. Celá část snímku odehrávající se ve výcvikovém středisku je silně zvrácená, Francis Lawrence se nebojí plně vyobrazovat nahotu a spoustu sexu, který je zde ale podán v naturalistické podobě, při níž vám nebude moc příjemně. Dojde i na krev a brutalitu, drsné jsou především mučící scény – pro slabé povahy film tedy moc vhodný není, nejspíš budete často odvracet zrak.

Můžeme být jenom rádi, že film nespoléhá jenom na prvoplánovou snahu šokovat (loňské Raw), ale solidně šlape i po dalších stránkách. Fascinující je audiovizuální složka – kamera je senzační, využívá kontrastu a symetriky, chladný filtr pak skvěle dotváří celkovou tvář filmu. Hudba Jamese Newtona Howarda nabízí povětšinou standard špionážního thrilleru čili dokáže solidně budovat napětí, na burácivé motivy zde prostor není. Lawrence nabízí jednu z těch delikátních scén hned na začátku, úvodní baletní číslo je nádhera pro oči i uši (od Černé labutě nejspíš nejlepší balet v mainstreamovém filmu).

Rudá volavka je mnohem tísnivějším a realističtějším pojetím klasického špionážního thrilleru, kdy si z tohoto žánru bere nestálé postavy, z nichž se žádná nejeví kladně, všechny mají postranní úmysly a nikomu nemůžete věřit. Poté, co je Dominika odeslána na misi týkající se amerického špiona v Budapešti, Francis Lawrence začne diváky nahlodávat. Po zbytek stopáže si film hraje s divákem, s jeho očekáváními, šponuje jej a rozhodně mu nedá vydechnout – každou minutou si člověk o zájmech Dominiky myslí něco jiného a pokaždé to je špatně.

Samotný děj má spoustu zákrut a odboček, potěší však faktem, že žádná nevyšumí do ztracena a všechny se vysvětlí. Během stopáže dojde na pár slušných zvratů, ale to nejlepší si nechává nakonec – závěrečný plot twist je geniální a zcela nečekaný. Přesto se to celé mohlo trochu prostříhat, stopáž čítající 140 minut je nepřekvapivě přepálená a snímku by neuškodilo, kdyby byl o nějakých 20, 30 minut kratší. I tak mě až překvapilo, že film dokáže diváka natolik vtáhnout do děje, že ve finále ani nevnímáte, jak dlouho v kině jste.

Film notně spoléhá na výkon Jennifer Lawrence v hlavní roli, která je slušně napsaná a JLaw hraje skvěle. Jde sice opět o novou hereckou polohu, Lawrence se jí však ujala s odhodláním. Dominice se tak dá fandit a člověk si ji i přes její chladnost oblíbí, troufám si tvrdit, že od loňské Wonder Woman zde nebyla silnější ženská hrdinka (ani v Atomic Blonde ne). Zbytek osazenstva vůči skvělé Jennifer hraje víceméně druhé housle – bavila mě ďábelská Charlotte Rampling jako sadistická učitelka, Matthias Schoenaerts jako sobecký strýček a také americký špion v podání Joela Edgertona. Jenomže film vázne v jednom zásadním aspektu, kterým je poměrně křečovitá romantická linka, které prostě nelze věřit, především kvůli nedostatku chemie mezi hlavní dvojkou.

Jasně, když by někdo chtěl, dokázal by na Volavce najít a vyčíst jí spoustu nedostatků, nejspíš i dějových, jenomže mě až překvapilo, jak rychle mi těch 140 minut v kině uteklo. Tempo je sice chladně pomalé, ale na plátně se pořád něco děje, a navíc si film neustále pohrává s divákem, který po celé jeho trvání váhá, jestli Dominika to Rusko miluje nebo vlastně zas až tak ne. Až mě překvapilo, jak krvavá a zvrácená Rudá volavka dokáže být, špionážní thriller je tentokrát uchopen realističtěji a tísnivěji. K tomu si připočtěte fakt sexy JLaw, která tu hraje velmi solidně, skvělé dějové zvraty, a především ten vynikající závěrečný plot twist, který výrazně pozvedává celkový dojem. Přestože Volavka postrádá výraznější atmosféru, mohla by být o něco kratší a má mizernou chemii mezi ústřední dvojicí, klady výrazně převyšují, připočtěte i výbornou technickou stránku a skvělé vizuální nápady. Francis Lawrence si zde na nic nehraje a servíruje nám vynikající thrillerovou jednohubku, která asi na dlouho v paměti nevydrží, ale v kině dokáže zabavit, šokovat, napnout, znechutit i překvapit najednou. A to se počítá.

(Visited 47 times, 1 visits today)
  • Hodnocení Vlčí Boudy
Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

Miroslav Harant

Autor. Seriálový a filmový nadšenec, který navíc propadl vášni pro knihy. Jeho knihovna se pod tíhou knížek začíná nebezpečně prohýbat, místní malé kino žije z určité části taky z jeho velmi častých návštěv a velkou část svého času tráví jen sjížděním seriálů. A občas něco napíše.


KOMENTÁŘE