logo

Daniel Myrick – muž, který si z lesa přinesl stín

Kdo se bojí, nesmí do lesa. A je pravdou, že Daniel Myrick se vyrazit do lesa asi nikdy nebál. Naopak, se svým parťákem do něj vkročil tak, že to budou mít na talíři do nejdelší smrti, v dobrém slova smyslu. Narazil však na jiný problém, cestou odtamtud nedokázal překročit vlastní stín. O tom, že stíny, které přicházejí z lesa, dokážou zastínit skoro všechno, bude vyprávět tento profil amerického režiséra, jenž stál za jedním z nejzásadnějších hororů minulého milénia. Alespoň co se popularity a přínosu žánru týče.

Rodák ze Sarasoty na Floridě studoval filmovou školu University of Central Florida, kterou dokončil v roce 1994. Po škole se živil jako střihač a kameraman reklam či hudebních klipů. S Greggem Hallem začal spolupracovat na trilogii krátkých filmů, posléze spolurežíroval dokumentární seriál Split Screen (1997). Tato práce upoutala pozornost nezávislého filmového tvůrce Johna Piersona. Ten Myrickovi přislíbil pomoc při jeho samostatném projektu. Slovo dalo slovo a Daniel Myrick  představil projekt, který už nějakou dobu připravoval s parťákem Eduardo Sánchezem, což bylo zásadním impulsem pro to, aby oba mladí filmaři svůj The Blair Witch Project (1999) dotáhli k úspěšnému konci. A nejen to. Karty osudu jim byly nakloněny tak příznivě, že se jim povedlo stvořit kult, na který se bude nejen vzpomínat, ale zároveň bude mít armády následovníků. Ti v příštích letech vynesou žánry mockumentary a found footage do hvězdných výšin, změní jím uvažovaní produkcí mamutích filmových společností a na nějakou dobu vlijí novou krev do trošku hnijících tepen filmového hororu.

Děj filmu The Blair Witch Project je jistě dostatečně známý, takže jen opravdu v krátkosti a pomocí oficiálního textu distributora: „V říjnu 1994 se záhadně ztratili v lesích poblíž Burkitsville v Marylandu tři studenti při práci na dokumentárním filmu. O rok později byl nalezen materiál, který natočili…“ Řekněme si pravdu, v samotném filmu se toho ani tolik nestane a bezmála hodinu a půl sledujeme trojici studentů, kteří nejdříve natočí pár rozhovorů s místními obyvateli, trošku mezi sebou zašpásují a posléze vyrazí s kamerami do lesa. Jako správní hejsci z města v něm začnou bloudit, přičemž narazí na pár podivných symbolů připomínajících indiánská obětiště a noční les jim nažene hnědý poplach do trenek… to je vlastně všechno. Pak už se jen zmateně běhá po lese, dokud se všichni při hře na schovku, kde zapomněli určit pykajícího, dočista neztratí. No dobře… tvůrci filmu tomu trošku přidali, tam nechali opuštěný dům, tu předhodili před stan nějaké krvavé balíčky nebo aktéry v noci vyplašili pár ranami do stanu. Jde o to, že v konečném důsledku se neobjeví žádný echt bubák, neprolijí se hektolitry krve, ani z mlhy husté tak, že by se dala krájet, nevystoupí Baba Jaga. Tenhle film je zcela a pouze postavený na samotné atmosféře strachu. Na panice hlavních hrdinů a na náznacích, které zůstávají zahaleny rouškou tajemství. Jedno staré hororové pravidlo říká, že největší hrůzu vzbuzuje to, co není vidět a je schované pod rouškou nepoznaného. Jednoduše si neumíme racionálně vysvětlit, co nevidíme a na co si nemůžeme sáhnout. A v případě The Blair Witch Project bylo tohoto docíleno snad na více než sto procent. Navíc se nejednalo o nějakou profi vizuální stránku, ani o super kvalitní zvuk. Šlo o jednoduché a hodně syrové vtažení diváka do děje, což se rovněž povedlo na výbornou.

Ale i nezávislý snímek, natočený v podstatě za hubičku, potřebuje nějakou tu reklamní masáž. Kolektiv tvůrců pochopil, že se jim povedlo něco neobvyklého, ale bez pořádného zatopení pod kotlem všeobecného zájmu, jim dílo může snadno zapadnout do oblasti nezájmu a krom pár nadšených zarytých fandů po něm neštěkne ani marylandský pes. Před premiérou filmu se objevila velká reklamní kampaň na internetu, vše bylo podpořeno promo lží, že tento film je opravdu autentickým dokumentem, který se našel až rok poté, co se trojice mladých dokumentaristů ztratila v lese a dosud nebyla nalezena. Mytologii samotného filmu i čarodějnice podpořil druhý film vysílaný v televizi, který opět přitápěl pod kotlem „pravdivosti“. Samozřejmě The Blair Witch Project nebyl prvním hororovým filmem, který přišel s konceptem fiktivního dokumentu. Vzpomeňme alespoň Deodatův Cannibal Holocaust (1980), u nás známý béčkový hit videopůjčoven počátku devadesátých let, prezentovaný pod názvem Kanibalové. Tento snímek však neměl tak dobře vymyšlené promo, ani samotné provedení. Berme ho tedy spíše jako průkopníka slepých uliček, na něhož Myrick se Sánchezem navázali po svém. To jim v konečném důsledku přineslo nejen nehynoucí slávu, ale především výborný kasovní zisk. S náklady 600 tisíc dolarů se tržby dostaly přes 248 miliónů.

Na základě tohoto úspěchu nastal found footage boom, který je už nyní dobře známý. Navíc tvůrci Blair Witch výborně trefili i dobu samotnou. Ceny spotřební elektroniky šly zrovna prudce dolů a  nastala situace, kdy si film mohl natočit skoro každý. Už nebylo potřeba podpory drahých studií, ale v uvozovkách stačila kamera a nějaký ten střihací program. Je vidět, že v případě The Blair Witch Project se sešlo několik faktorů, které do sebe zapadly a zrodily kult. Jenže čas běží dál. Když se vám povede váš autorský debut, všichni čekají, co bude následovat a jak si s nečekaným úspěchem poradíte. Cesty obou režisérů se tak nějak automaticky rozdělily a fanoušci byli v očekávání, který z nich potvrdí svou pozici hororového inovátora. Daniel Myrick jako výkonný producent trochu našeptával při scénáři dvojky The Blair Witch Project, ale jinak bylo dlouho ticho po pěšině. Čekání trvalo až doku 2006, kdy Eduardo Sánchéz přišel se snímkem Altered, který ale zapadl do šedého průměru. Z návalu slávy se oklepal i Daniel Myrick, který v témže roce začal natáčet také velmi vlažně přijatý snímek The Strand. V podstatě šlo o takový stesk, kde si krom režisérské stoličky vyzkoušel i roli kameramana a opětovně to zkusil jako střihač a scénárista. Oba režiséři však zůstali hodně za očekáváními. Myrick v roce 2006 spoluzaložil společnost Raw Feed pro Warner Bros Video, kde se specializuje na hororové filmy, partnery se mu stali výkonní producenti John Shiban a Tony Krantz.

Pokud však jednou vykročíte do síně slávy, máte tendenci tam opravdu dorazit. Nyní si představíme další tři filmy, které Myrick natočil v krátkém sledu za sebou a které se nesetkaly s moc velkým ohlasem. Jako první v roce 2007 přichází film s poněkud symbolickým názvem Věřící. Mix hororu, sociální studie v mysteriózním hávu a prvků sci-fi thrilleru jakoby symbolizoval, o co se bude režisér v následujících letech snažit. Believers, jak zní originální název, vypráví příběh dvou záchranářů, kteří vyjedou do akce, jejímž cílem je zachránit mladou ženu. Problém nastane ve chvíli, kdy je jejich snaha přerušena skupinou fanatických ozbrojených mužů, které nezajímá nic jiného, než jak ženu a její malou dceru přivést zpět do svatyně. Moc je nerozhodí, že záchranáři David Vaughn a Victor Hernandez jsou proti a pro jistotu je vezmou s sebou. Žádný svědek je vždy lepší než jakýkoliv svědek. Tak se dvojice mladých mužů ocitne na „základně“ zfanatizovaných sektářů, ti zvěstují blížící se příchod apokalypsy. Jako tradičně v těchto proroctvích lidstvo dostane smrtelný direkt a přežijí jen ti praví, kteří jej pak mohou od píky znovu vypiplat. Sekta vedená tajemným Učitelem jde na věc s matematickou důkladností a všechno si dobře propočítá. Záchranáři mají u zaslepených fanatiků jen dvě možnosti, buď rozšířit řady sekty Quanta nebo zamávat životu. Believers má všechny znaky režisérovy tvorby, kterou zde představíme. Pyšní se dobrým nápadem podepřeným poněkud slabším scénářem (opět z jeho dílny), ten se až příliš často utápí ve zbytečných dialozích ubírajících na tempu. Myrick nenechává nic na divácích a vše musí dopodrobna vysvětlit. Občas si říkáte, že paralympijský šnek je proti jeho vyprávěním zkušeným sprinterem. Smutně tak sledujeme příběh na téma Jak pohřbít něco, co má v základu hodně velký potenciál. Přitom třeba závěr filmu překvapí a vyhne se otřepaným klišé. Jen se ho musíte dožít a neusnout.

Podobně je na tom Solstice z roku 2008, je u nás také známý pod názvem Slunovrat. Než se dokopete k samotnému závěru, máte dokonale udělanou manikúru a vyřízené všechny maily. Film je vlastně remakem dánsko-švédského snímku Midsommer z roku 2003, který je tady pro změnu známý pod názvem Letní slunovrat. Myrickův film trošku působí jako z odstrašující příručky pro začínající filmaře: Jak znova natočit vše, co tu už bylo, přidat nelogičnosti, znudit diváka a dát mu závěr, který čekal. Skandinávský originál jsem neviděl, protože mě od toho odradil rozdíl pouhých dvou procent v hodnocení na filmové databázi, ale při představě, že prožiji ještě jednu takovou dovču s partou teenagerů v domě u jezera, jsem se raději přihlásil do kurzu štrikování pro neumětely. Megan měla sestru, co jmenovala Sofie. Ta spáchala sebevraždu a nikdo neví proč. Přeživší sourozenec vyrazí na dovolenou s partou kamarádů, aby přišel na jiné myšlenky. Ve výletním domě jejich rodičů však na holku padne depka a všechno jí evokuje zesnulou Sofii. Navíc se začnou dít divné věci, z nočních můr a depresivních vizí se prolínají do reality. Máme tady také jednoho místního štramáka, který se vyzná v magii a souseda, co je fakt divný patron. Megan se i přes varování ostatních rozhodne vypátrat, co jí sestra ze záhrobí chce vlastně sdělit. A tak se dostane na kloub událostem, které vedly až k její sebevraždě. Opět se setkáme s hodně pozvolným nudným tempem vyprávění a s nelogičnostmi, které filmu berou skoro vše. Tenhle film je sakra neoriginální a zapomenete na něj dřív, než se na něj reálně dokoukáte.

Dalším režijním a scénáristickým zásekem Daniela Myricka ze stejného roku a na dlouhou dobou posledním je The Objective (2008). U nás se tenhle biják objevil pod názvem Hrozba v poušti. Vzhledem k tomu, že se nejedná o žádný remake, tak na scénu zase přicházejí mysteriózní sci-fi prvky. Uspávač hadů Myrick opět přináší dobrý nápad, který zcela zazdí svou formou vyprávění. Zamíříme do Afghánistánu v době, kdy tam ještě americká vojska nevtrhla plnou silou, ale postupně si v regionu připravují půdu. Vyšlou agenta, jemuž je dána jako doprovod speciální vojenská jednotka složená ze zkušených harcovníků, aby prozkoumali tajemství, kvůli němuž velitelství nemůže spát. V tamní nehostinné krajině se totiž objevují nevysvětlitelné úkazy. Je třeba najít muže, který se jmenuje Mohammed Abam a o celé záležitosti ví mnohem více. Jenže jeho stopa se ztrácí v horách, stejně jako členové téhle výpravy… Opět se dočkáme filozofování (tentokráte v celkem únosné míře), existenciálního psychologického boje zúčastněných a mystifikace historických událostí. Myrick, věren své pověsti způsobené předešlými dvěma filmy, opět zabíjí dobrý nápad táhlým zpracování a tak jste na konci vlastně strašně rádi, že to všechno skončilo.

Po tomto nepříliš dobře přijatém trojboji je čas pověsit režírování zase chvíli na hřebík. Na producentském postu přeci jen nejste tolik na očích a můžete spekulovat, co s načatou a blbě vedenou kariérou. Ze snímků, které Myrick produkoval, zmiňme alespoň nepříliš povedou vyvražďovačku s tajemným řidičem Rest Stop (Odpočívadlo, 2006), psychologický horror Tonyho Krantze z nemocničního prostředí Sublime (2007) s hezkým českým názvem Banální prohlídka, hororovou komedii o masovém vrahovi Otis (2008) od stejného režiséra, sci-fi horor Alien Raiders (Neznámí vetřelci, 2008) nebo propadákový dramatický horor The Presence (2010). Daniel Myrick si občas ve filmech i zahraje jako třeba v Journey to Sundance (2009) nebo ve snímku svého parťáka Eduarda Sánchéze Four Corners of Fear (2013). Jeho profesní příběh je historkou, kdy se ze zázračného debutanta stane jeden velký promrhaný talent. Jeho jméno už spíše odrazuje a to i nadšené hororové fandy. Aktuálně žhavým zbožím je jeho letošní snímek Under the Bed, v distribuci je označovaný jako thriller. Na scénáři se podílel další z party nezáživných patronů, Richard Halpern, jehož filmy také nesklízí ovace. To že v téhle partě ruka ruku myje, dokazuje i fakt, že Halpern byl producentem dvou Myrickových filmů. Problém se asi vyskytne zas, neboť tento biják již několikrát posunul datum premiéry. Poslední verze hovoří o blíže neurčeném datu letošního roku. Tak uvidíme, jestli se scénárista a režisér Daniel Myrick pochlapí, nebo nás opět zahrne něčím, čím se budeme muset prokousávat jako asfaltovou kremrolí.

Spravit si reputaci, která utrpěla už hodně šrámů, by se Myrick chtěl pokusit společně se Sánchezem, kterému se sice ve filmové branži daří o trochu lépe, dalším dílem Blair Witch. Už léta měli naplánovaný The Blair Witch Project 3. Problém byl ale v tom, že oba kamarádi tušili, že to může být jejich poslední šance jak si ještě udobřit žánrové fanoušky. První zmínky o tom, že „trojku“ připravují, se objevily už v roce 2009. Naposledy byla premiéra naplánována na rok 2017, ale nakonec se pod tímto názvem (u nás distribuován jako Blair Witch: 20 let poté) loni objevil snímek Adama Wingarda, který je jako… nu, jako skoro každá „trojka“ – vývarem z ponožek a sračkou, která ani neměla vzniknout. Před oběma muži, kteří kdysi svým debutem zaujali svět, tak stojí jen dvě možnosti: buď do marylandských lesů vrátí stín, který si odtud kdysi odnesli, nebo se tam nadobro ztratí stejně jako dokumentární filmaři v jejich debutu. A popravdě, druhá možnost je rok od roku reálnější a reálnější…

Text byl původně napsán pro elektronický hororový čtvrtletník HOWARD (aktualizováno a upraveno autorem).

Líbil se ti článek? Okomentuj ho níže.

O AUTOROVI

Roman Bílek

Autor. Komiksový scénárista a publicista, spoluvydavatel komiksového fanzinu BubbleGun, recenzent komiksů, občasný pisatel povídek a hudební kritik. Velký boudí otec zakladatel a spoluautor série Sněhulení.


KOMENTÁŘE