JURSKÝ SVĚT PLNÝ DINOSAURŮ A KLIŠÉ

Vidím to jako dnes. Usedám na nepohodlnou dřevěnou sedačku místního kina Vítek, v ruce držím pytlík křupek ve tvaru dinosaurů, pohasnou světla a já čekám celý natěšený, co bude. To bylo před 22… Cože? To už je tak dávno? Ty Bláho… Dobrá. To bylo před 22 lety a Steven Spielberg představil světu to, co u nás zvládl Karel Zeman už o nějakých 38 let dříve – dinosaury. Jurský park byl skvělý a inovativní film, který obstojí i v dnešní době. Je až s podivem, jak odolává zastarávání. Odstartoval tím celosvětovou mánii, kdy najednou bylo dinosauří vše a děcka (tedy i já) si hrála venku na T-Rexe a toho nebohého pána, co se hloupě schoval na záchodě…

Je pak zcela logické, že muselo přijít pokračování. Tím je o čtyři roky mladší Ztracený svět: Jurský park, který přesně odpovídal pokroucené představě o tom, že dvojka musí být větší, rychlejší a musí tam toho být víc. A taky že jo. Výsledkem byl však podivný hybrid, který sice stále obsahoval jisté kouzlo, ale už to nějak nebylo ono. Za další čtyři roky se objevil Jurský park 3. O něm se sluší jen napsat, že si jeho autoři řekli asi něco takového: “Ty vole, už nemáme žádné nápady, pojďme udělat něco jako jedničku, ale dejme to napsat někomu, kdo právě prodělal lobotomii a celé to musí stát tak dvacet korun, protože to stejně beztak půjde jen do videopůjčovny…” Taky že jo. Třetí díl je srágora, kterou by neměl nikdo vidět.

A tak se stalo, že se tato kdysi slavná a silná značka vydala do věčných lovišť. Kdekdo by čekal, že takové téma bude věčným zdrojem inspirace a zábavy. Seriály, videohry a kdoví co ještě. Ale nějak ne. Nějak pořad nedokážu přijít na to, proč tomu tak bylo. Vždyť jednoduchý nápad přinést vyhynulá monstr zvířata do dnešní doby otevírá tolik možností a vyvolává tolik nápadů. Jenže ne. Každého zodpovědného tvůrce napadne jen to, že budeme mít ostrov se zábavním parkem, nějaké usmrkance a počkáme, až se to tam všechno opět nevyhnutelně posere…

Vítejte v Jurském světě! Zase. A zase to začíná děckama… Jenže po chvilce to rozbalí John Williams se svou úžasnou melodií (kterou zase tak půl roku nedostanu z hlavy) a mně se v kině zaleskne slza nostalgie. Pak se to však sveze do již poněkud vyježděných kolejí. Máme tu nový park, novou partu hrdinů, pár nových zvířátek a taky chlápka se seznamem, který stojí a odškrtává: intrikující vojenský expert, skupina zodpovědných bez alespoň těch základních manažerských schopností, po zuby ozbrojená ochranka neschopná chytit kočku na stromě (natožpak dinosaura), chlápek, co to všechno platí, nechá raději všechny sežrat, než aby park zavřel a čelil špatnému hodnocení na FB, mobilní telefony a vysílačky, které fungují jen občas (a podle všeho za to může Samsung), lodě fungující jen ve dne, protože všichni víme, že lodě jdou v noci spinkat a po západu slunce se celá světová námořní doprava jednoduše zastaví a nakonec samozřejmě dva smrady, kterým přijde rozumné se v co nejkratší možné době schválně ztratit, utéct, vykašlat se na základní bezpečnostní předpisy, a to všechno jen proto, aby se pak nakonec mohli vrátit jako hrdinové.

Když si chlápek se seznamem odškrtne poslední položku, zadívá se na poslední červeně podtrhnutou poznámku – NEZAPOMEŇ NA HLAVNÍ POTVORU. Tady ji reprezentuje genetický hybrid vyšlechtěný a poslepovaný z tolika kousků DNA, že je nejen chytrý, ale taky má více dalších schopností než průměrný superhrdina. Tedy teoreticky, protože nakonec se ani nestihne pořádně předvést, protože tady přece nejde o dinosaury, ale o děti. Pokud máme všechny položky splněny, můžeme začít. Katastrofa přichází za jedna… dva… tři…

Je to opravdu smutné, že ani po tolika letech nedokázali přijít s něčím originálnějším. Stále ta samá témata, charaktery, situace, dinosauři a vtipy. Je to ubíjející. Na druhou stranu je fakt, že Jurský svět slouží jako odrazový můstek a restart pro novou generaci diváků. A těm starým nabízí několik příjemných nostalgických pomrknutí. Jenže doba už je trochu někde jinde a to, co oslňovalo a překvapovalo tenkrát, dneska nikoho moc neoslní. Nehledě na to, že tenkrát snad ti dinosauři vypadali lépe, než dnes a některé scény jako by vypadly z nějaké videohry (ale říkal jsem si, že tohle bych si teda sakra rád zahrál). Dnešní publikum už je poměrně dost zmlsáno a já taky.

Asi čekáte, že označím Jurský svět za odpad. Ale to by si rozhodně nezasloužil a nebylo by to fér. Všechno to zklamání pramení z toho, že ani na počtvrté nedokázali tvůrci přijít s něčím novým a originálním. Přesto je to slušně zábavný film, u kterého se, když vypnete mozek a v ruce držíte popcorn, můžete skvěle bavit. Když pominu všechny ty kraviny okolo, přece jen je to film, ve kterém jsou dinosauři, kteří žerou lidi a sebe navzájem! Nestačí? Hned druhým plusem je překvapivě slušně fungující pár hlavních hrdinů (odmítám ty nevychované smrady považovat za hlavní hrdiny). Největší zásluhu na tom má jednoznačně Chris “Strážce galaxie” Pratt, který svým sexepílem oslňuje nejen všechny přítomné ženy. Jeho postava je klasický mačo, ale v jeho podání působí tak nějak uvěřitelně a přirozeně. Kdoví, jak to Chriss dělá a doufám, že mu někdo brzy nabídne postavu nového Indiana Jonese. Nikdo jiný by se na to nehodil lépe….

Chris Pratt má za úkol nejen vše zachránit, ale jako vedlejší quest si přibral nastartování vaječníků druhé poloviny dvojce – Bryce Dallas Howardové, která se vykašle na celou kariéru, předpisy a životní styl ve chvíli, kdy se poprvé zapotí. Taky klišé, ale funguje to.

Jurský park je zpět, ať už se jmenuje jakkoliv. Není to nějaký HD remake původního filmu, není to ani nový a inovativní kousek. Stojí tak nějak mezi. A to je pro něj příznačné. Střední proud. Ani černý, ani bílý, Ani dobrý, ani špatný. Dokáže překvapit, když od něj nic nečekáte, umí pořádně nasrat, když ano. Ve výsledku to však může být slušná zábava, pokud necháte mozek na informacích před kinem. A vždycky když si budete myslet, že už je toho na vás moc, můžete zavřít oči a poslouchat úžasný (taky vlastně zrecyklovaný, ale co už) soundtrack.