WORLD WAR Z

Světová Válka Z je krásnou ukázkou Hollywoodského umění. Režisér Marc Forster (bondovka Quantum of Solance) nám totiž předkládá film tvářící se jako typická popkornovka, který ale v sobě má zapracovaných pár skvělých filmařských momentů. Film vychází z knihy Maxe Brookse (syn Mela Brookse, a pokud nevíte, kdo to je, běžte si dát pár facek a okamžitě si sežeňte film Spaceballs, Hovádi), který má téma zombies v malíku. Také už mu vyšla kniha Zombie: Příručka pro přežití (The Zombie Survival Guide: Complete Protection from the Living Dead), ve které popisuje s humorem sobě vlastním zaručené způsoby, jak přežít v případě propuknutí zombie nákazy. Jeho druhý titul Světová Válka Z (World War Z: An Oral History of the Zombie War) se odehrává deset let po válce s nemrtvými, kdy hlavní hrdina, agent poválečné komise spojených národů shromažďujě jednotlivé příběhy a zážitky přeživších. Film si ponechal z předlohy pouze název a dále vykročil svou cestou. Což není vůbec na škodu.

Hlavní hrdina Gerry Lane (Brad Pitt) pracuje pod hlavičkou Organizace spojených národů jako expert na řešení nejrůznějších krizových situací. Kdykoliv se někde na světě mimořádně vyhrotí místní poměry, Gerry přijede a většinou dokáže identifikovat zdroj krize a nalézt řešení na uklidnění situace. Tentokrát dostane za úkol pomoci jednomu vědci najít pacienta nula a pomocí něho získat protilátku na zombie virus. Jenže co se nestane, milý doktor nemá zrovna velkou výdrž, a tak je na Gerrym, aby zachránil situaci.

Marc Forster je pro mě Pan Režisér díky snímku Quantum of Solance – dle mého skromného a povětšinou nesdíleného názoru jedna z nejlepších bondovek nové éry (proč? No, to by vydalo na samostatný článek). Ve Světové Válce Z své zkušenosti mnohonásobně zúročil.

Film v podstatě obsahuje tři kratší příběhy spojené hlavním hrdinou a společným nepřítelem. Každý z nich má své tempo, ať už jde o prvotní zběsilý útěk, prostřední hektickou část při pátrání po pacientu nula, či komorní závěrečnou část v laboratoři. Každý z těchto dílků by byl schopen fungovat samostatně, ale největší sílu mají dohromady. A to nejenom díky režii, ale již standardně nadprůměrnému výkonu Brada Pitta, na kterého je radost se koukat.

A co samotní zombies? Nejsou to až takoví „Romerovští“ ztuhlíci, jak by si člověk představoval, ale spíše po Snyderově vzoru si to sprintují za kořistí. Dokonce zvládají i takové akrobatické kousky jako stavba pyramidy z lidských těl či skok přes převrácený autobus. Miláčkové k zulíbání. Jediné, co trošku zamrzí, je, že se do filmu nedostal původní závěr obsahující obří bitvu v Moskvě.

Ve výsledku jde o skělý snímek obsahující pár vychytaných twistů, které by záviděl i Manoj „Noční Šaman“ Shyamalan. Obzvláště vypečená „změna cíle“, ke které dojde zhruba v druhé třetině tak nenápadně, že si toho člověk ani nevšimne, je třešničkou na scénáristickém dortu. Diváka až zarazí, že se na scénáři vedle J. Michaela Straczynskiho (seriál Babylon 5, komiksy Krajina půlnočních stínů, Amazing Spider-Man či Vycházející hvězdy) objevil i prznitel Damon Lindelof (toho Promethea mu neodpustím).