ELYSIUM: BLOMKAMPOVO HALO?…DOSLOVA

„Nové sci-fi Neilla Blomkampa.“ „Blomkamp chce natočit Halo.“ Když jsem před nějakou dobou tyto titulky četl, srdíčko mi zaplesalo. Vždyť Halo je jedna z nejlepších konzolových sci-fi her a na filmové zpracování se nejeden fanoušek těší a tento režisérský talent, by zase mohl přijít s něčím, kdy mi zase spadne čelist až na samé dno Mariánského příkopu. Jeho celovečerní prvotina District 9 bylo stylově jedno z nejsympatičtějších sci-fi poslední doby a vůbec nevadilo, že to bylo filmové béčko. Pro mě to byl jeden z nejlepších filmových zážitků roku 2009. Tudíž Elysium jako jeho druhý celovečerák má již podstatně větší rozpočet, a tak by se dalo očekávat, že v Blomkampově košilce mu to bude slušet. Bohužel není to tak.

Když jsem poprvé viděl District 9, vyvstaly u mě dvě skutečnosti: Neill Blomkamp, který může být novodobým guru sci-fi zábavy a Sharlto Copley. Dokumentární žánr však Districtu 9 svědčil a Blomkamp nejspíš chtěl zkusit něco jiného, ale co z toho vzniklo? Halo ne!

Země je podružná. Odpad. Existují dva druhy lidí. Ti bohatí, ta nejčistčí smetánka žije na Elysiu, což je vesmírná stanice ve tvaru prstence sídlící na oběžné dráze Země. Právě tam je postaven dokonalý ráj. Pro ty bohaté. Pouze oni mají přístup k moderní technologii, nekonečnému zdraví a dlouhověkosti až nesmrtelnosti. Pouze ti bohatí. Zbytek lidstva žije na přelidněné Zemi. Pracují, jsou nemocní, umírají.

Hlavní hrdina Max (Matt Damon) o Elysiu sní od dětsví. A když je v práci ozářen radiací a prognóza zní: Máte 5 dní života, rozhodne se Max zapojit do mise, která by mohla zvrátit současný stav. Podstoupí zákrok, který mu dodá potřebnou sílu a kapacitu úkol provést a také možnost se uzdravit. To ovšem netuší, že Tajemnice Delacourt (Jodie Forter) na Elysiu kuje pikle, a našeho hrdinu tak vystaví problémům daleko za hranicemi spojených s jeho úkolem.

Tohle by šlo. Zpracování už je horší. Scénář, který Blomkamp psal sám, byl plný nesympatických postav a naprosto příšerného vykreslování děje. Místy mi připadalo, že se snad chce divákům mstít, když sám masturboval nad neskutečnou absurditou až demencí charakterů. Škoda.

Matt Damon neoslnil. Částečně proto, že do scifárny je, podle mě, moc uhlazený, ale hlavním propadem je jeho postava. Max je monstrózní kretén a sobecký zmrd, který by si zasloužil dostat po tlamě. Rozhodně tak na mě působil. Nejen že se nevyrovnal se skutečností, že má pár dní života a nechá na sebe našroubovat kovový exoskelet, který mu dodá nadlidskou sílu, budíž. Ale také ze sebe sype jeden nesmyslný žvást za druhým, kašle na všechny kolem sebe a vše se točí kolem lístku na Elysium, aby na konci mohl být osvícen jako novodobý Ježíš. Když však prvně odmítl pomoci dceři své dětské lásky, začal jsem pochybovat o Blomkampově morálním cítění. Místy jsem chtěl z kina vážně odejít.

Jakmile se však objevil „nařezaný“ agent Kruger (Sharlto Copley) vyslaný Maxe dostat, věděl jsem, že film dokoukám. I když Maxe „vytunili“ od hlavy až k patě, úchylný Kruger je jediná postava ve filmu, které jsem věřil, že to myslí vážně, a tak jsem mu začal fandit. Copleyho projev byl ve filmu cítit nejvíce a bohužel mi přišlo líto, že nedostal více prostoru. Jenže pokud by se z filmu stala tragédie s Krugerovým úsměvem na parte, americké hrdinství by zapadlo do hromady sraček.

Vrcholem byl herecký projev Jodie Foster, která si s kameným výrazem hraje na arogantní mrchu a Elysium brání zuby nehty. Prosím vás, Jodie Foster? Nějak mi přišlo, že na záběrech obličeje jí cukaly koutky… Nějak jsem ji to prostě nebaštil. Neoslnil ani nevýrazný William Fitchner, který se běžně stává zájmem kameramanů kvůli své špičaté bradě. Tady vypadal jako android s ksichtem blba.

Když už jsem u té kamery, musím shodit jeden vážný fakt. Kameraman buď celý film hledal záběr, nebo u něj diagnostikovali Parkinsonovu chorobu v pokročilém stádiu. Ve statických scénách to ještě vidět tolik nebylo, ale při akci se obraz klepal jako kdyby z té kamery chtěl vyštěrkat minci. Střih se, se stejnou diagnózou, držel ruku v ruce kamery, a tudiž výsledkem je hromada třepajícího se materiálu pro epileptiky.

Digitální efekty mi naopak přišly slušné. CGI Elysium sice vypadalo přehnaně dokonale, jako nové, ale design a efekty statických záběrů byly na úrovni moderního hollywoodského velkofilmu. Tohle filmu pomohlo paradoxně asi nejvíc. Proto jsem také hodnocení trochu přidal. Zdevastovaná země vypadala báječně.

Suma sumárum – finále uhádnete během první půlhodinky, a tak zbytek filmu zavíráte oči nad nedotaženým dějem, demencí postav a námětem, který by stál za to zpracovat jinak a lépe. Malé plus Blomkamp dostane za „Halo“ prvek, podle kterého Elysium stvořil. Od filmu však raději nic nečekejte a možná se vám to bude líbit, ale mé zklamání mě utvrdilo ve dvou věcech:  Neill Blomkamp, ten ať raději točí své nízkoropočtové dokumenty a Sharlto Copley je opravdu šmakózní magor.