CHRISTOPHERA NOLANA NÁM BYL ČERT DLUŽEN

Předem bych chtěl všechny čtenářé této mé epištoly upozornit, že obsahuje SPOILERY. Takže pokud jste neviděli filmy Wolverine, Muž z oceli nebo jeden ze dvou dílů Kick Ass, počítejte s tím, že vám můžu něco prozradit a zkazit tak zážitek z případného shlédnutí. I když u prvních dvou zmiňovaných filmů je to vlastně jedno. Tam vás asi nepřekvapí nic. Impulsem k tomuto všemu byla má návštěva kina, kde promítali film Kick Ass 2. Tento dnes v podstatě nízkorozpočtový film (s rozpočtem 28 miliónů dolarů) mi otevřel oči a ukázal, jak jsou aktuální filmy podle komiksů špatné. Kick Ass je příběh s jednoduchým nápadem: jaké by to bylo, kdyby se mohl stát superhrdinou obyčejný člověk bez nadpřirozených schopností. Takto postižený jedinec se vydává v trapném kostýmu do ulic obyčejných měst, více či méně amatérsky si to rozdává se zloději aut, vandaly a mafiány. Noži, meči a střelnými zbraněmi samozřejmě. Svým způsobem tak paroduje ten nablýskaný svět Batmanů, Supermanů nebo Spider-manů, kteří každodenně zachraňují svět a nemají přemožitele. A protože parodie má svou věčnou kamarádku nadsázku, ani v Kick Ass nechybí dávka humoru, přehnaného násilí, megazbraně, megahlášky a megačuráci.

Výsledkem je lehce koukatelný kokteil té správné akce a zábavy, překvapivě bez zbytečných nelogických nesmyslů. Civilnost postav navíc přináší nečekaný lidský rozměr. Hrdinové nemají technikou našlapanou Bat-cave. Kostým schovávají pod postelí a na schůzky se domlouvají přes Facebook. Je z toho až cítit jistá realističnost, kterou autoři možná ani neměli v úmyslu. Přece takový ten „over the top“ styl je to, co většinu mainstreamových čtenářů komiksů baví a jejich rodiče a prarodiče děsí, protože se bojí, že se jejich dítko sebere a za zvuku heavy metalu hákem na řetězu vykydlají místní večerku. Ten, kdo tvrdí opak, je intelektuál s chlupatými dlaněmi. Filmové Kick Ass je přesně o tom. A je fuk, zda-li to je díl první nebo o chloupek slabší díl druhý.

Natěšený fanoušek uslintává tělní tekutiny při pomyšlení, jak by tato sranda fungovala v podání některého komiksového boha. Jenže to ne. Pánové v Hollywoodu si myslí, že správný komiksový nerd chce mít svého oblíbeného superhrdinu pěkně rozervaného, plného černých myšlenek o smyslu existence a rozpláče se dojetím, když si vzpomene na statečnou smrt svého milovaného otce, který se jako úplný dement vrhne do hurikánu zachraňovat čokla…

Je mi zcela jasné, že u tvrdého fanouška může tento názor vyvolat zástavu srdce a mohutný nával adrenalinu. Na jeho oblíbenou věc se jednoduše nesahá a kurděje na toho, kdo o tom pronese křivé slovo. Sám mám někdy podobný problém. Ale ruku na srdce. Bavil by vás dvacetisešitový komiks o Wolverinovi, kde by Logan po patnáct sešitů ležel v posteli, povídal si s mrtvou ženskou a fňukal, jaký je to nesmrtelný boraček? Ve zbylé části komiksu by pak skákal po střechách a páral saka zlobivým chlapíkům. K tomu ještě bez jediné kapky krve. Proč se tedy musím v kině víc než hodinu trápit nad nezáživným artovým filmem o dospívání superchlapce s věčnou vlnkou v ofině, abych pak byl násilně probuzen rádoby cool akční sekvencí, ve které lítají dva maníci, kusy mrakodrapů a trapné hlášky. A někde mezi tím se line opravdu trapný scénář plný nelogických prasáren.

Christopheru Nolanovi se trilogie o Temném rytíři povedla. Bruce je zkrátka od přírody rozervaný kousek. Navíc ani scénář není něco, co stihl napsat netalentovaný scénárista na ubrousek z McDonaldu. To je recept na úspěch a roztomile velkou hromadu peněz. Bohužel v tuto chvíli příjdou ke slovu nenažraní producenti, kteří si myslí, že to dokážkou taky. Výsledkem jsou ucajdané filmy, které potěší opravdu jen natěšené a zaslepené fanoušky. Jen ten komiks chybí. A proto říkám, vyserte se na to. Dejte nám film, u kterého se budeme bavit. Podivejte se na Kick Ass a zjitíte, že to jde. A ani Avengers nejsou vůbec špatný příklad…