DOCTOR STRANGE: EPICKÁ CESTA ČASOPROSTOREM

Znáte ten pocit, kdy vás trailer k filmu tak uchvátí, že film prostě musí být dobrý? A znáte ten pocit, kdy nakonec doopravdy je? Tak přesně tohle je Doctor Strange. Když jsem nějaký ten pátek zpátky viděla fotografii Benedicta Cumberbatche jako dalšího člena rodiny Marvel, zaujala mě poněkud nezvyklá postavička se světélkujícím diskem přilepeným k ruce. Nebyla jsem si jistá, jak bude fungovat tak očividné fantasy na poli, kde technika a věda jsou hlavním průvodcem (Thora nepočítám, je to přece bůh), ale světe div se, pracuje naprosto fantasticky.

Světoznámý doktor a kvalitně finančně zaopatřený neurochirurg Stephen Strange je na vrcholu své kariéry. Všude ho znají, lékařská komunita mu padá k nohám. Všechen ten pohádkový život mu ale zničí katastrofická autonehoda, jenž vážně poškodí obě jeho drahocenné ruce. Z pohodového chlapíka se tak stane protivný morous, nevážící si světa kolem sebe, ani lidí, kteří se mu snaží pomoci. Při hledání jakkoli nákladné léčby se mu dostane zvláštního doporučení – odcestovat do vzdáleného Nepálu, a vyhledat místo známé jako Kamar-Taj, kde by mohl najít způsob, jak fatální následky svého zranění zvrátit. Co se tam ale skutečně naučí, překračuje chápání dosavadního univerza.

Jen pro upřesnění pro zlé jazyky, nejsem Cumberbitch (označení skalních fanynek) a nikdy jsem nebyla, tudíž moje pozitvní recenze se vážně neodvíjí od hlavního herce. Jednoduše však tento film mohu bez okolků zařadit hned vedle prvního Iron Mana, což byl doposud dle mého nejlepší marvelsovký počin. Strange prostě válí. Spojuje v sobě otřepané klišé čaker a východní filosofie, a expanduje za hranice běžné představivosti. Má krásný, nenásilný a logický humor, příjemné efekty, exoticky laděnou hudbu a jednoduchý, nepřeplácaný scénář. Stejnou měrou se snaží vyvažovat hlubší myšlenku, jako nenechává na holičkách milovníky akčních scén. Drobná romantická vsuvka mi sice přijde malinko nedotažená, na druhou stanu ale není zas tak podstatnou součástí, protože jak známe Marvel, každý hlavní hrdina musí jednoduše mít svoji drahou polovičku, tudíž ani Strange není vyjímkou.

Je opravdu velice těžké v Cumberbatchově Strangeovi nevidět něco jako křížence mezi Sherlockem a Tony Starkem. Je zde hodně podobností, jako například do nebe sahající ego, vysoká inteligence, tučné bankovní konto. Jistá forma sociopatie, tvrdohlavost. Ty drobné chvíle, kdy mluví o tom, že na operačním stole potřebuje jen komplikované případy, protože jinak se nudí, či fotografická pamět přeplněná informacemi ze všech možných zdrojů. Nemluvě o tom, že mu po boku sekunduje Downeyho Sherlocka Irene Adler, neboli Rachel McAdams.

Co do komplexnosti tématu již výše zmiňovaných východních filosofií, bude film asi lehčeji zkousnutelnější někomu, kdo je alespoň někdy studoval, nebo na ně narazil při brouzdání na webu. Teorie o astrálním cestování, projekcích, energetických vlnách, ohýbání reality, propojení těla a mysli jsou zde podávány jako naprosto běžná věc, a možná mě malinko mrzí, že se ve snímku neukázalo trochu více toho, jak se vlastně všem těmto dovednostem Strange naučil. Pro někoho, kdo je tak vázaný na vědu, muselo totiž být nesmírně těžké pobrat tyto „pavědy“ jen z knih, ale upřímně, kdo je někdy skutečně použil v praxi právě v tomto smyslu. Inu, darovanému koni na zuby nehleď.

Víc už toho raději prozrazovat nebudu, protože by to zavánělo spoilery. Ale s naprosto čistým svědomím můžu říct, že Doctor Strange je prozatím nejlepší blockbuster tohoto roku. Nelituji jediné koruny, kterou mě stál lístek na předpremiéru a rozhodně doporučuji všem, kdo od Marvelu čekali i trochu víc, než jen bum bác ohnuté plechy. Tady, se totíž ohýbá celá realita!