Záleskautky: Klubáctví vymáchané ve fantastice

Ještě než se nad našim územím, potažmo tuzemskými nakladatelstvími a knihkupectvími, začali prohánět schopnostmi vytunění hrdinové v kostýmech, nebylo si v rámci komiksu moc z čeho vybírat. Jedním ze základních dostupných pilířů v odvětví byly tzv. klubácké seriály. Základním stavebním kamenem a později i mustrem plagiátorství se staly Rychlé šípy psané Jaroslavem Foglarem. Příběhy party dorůstajících kluků, kteří nadevše ctí skautské zásady a kamarádství, byly pro mnohé nejen napínavým dobrodružným čtením, ale také jakýmsi kodexem čestného chování, který tu více, tu méně, ovlivnil nejednu odrůstající generaci čtenářstva. Jenže skauting a junáctví neměly svého času v ideologicky cenzurované společnosti zrovna na růžích ustláno a tak byli „Šípaci“ vytlačeni na okraj povědomí a nahrazení podobnými (nejen) chlapeckými partami, které prioritně plnily pionýrský slib a chodili s rudým šátkem kolem krku. Objevilo se více takto laděných komiksů postavených na stejném principu, jen s výrazně odlišným ideologickým nábojem.

Vlajkovou lodí se v té době stali Strážci Vlastislava Tomana a Františka Kobíka, kteří i přes touhu po dobrodružství a napínavých příbězích tu a tam museli plnit úkoly vytýčené pionýrskou organizací. Každopádně v rámci historického kontextu zde vzniklo silné podhoubí pro podobně vystavěné příběhy a komiksy, které si v předsametové době získaly srdce nejednoho mladistvého čtenáře. Od té doby se však společenský a kulturní vývoj ubíral jinam, vyznával odlišné hodnoty a klubácké komiksy se staly jen jakousi nostalgickou slzou v oku pamětníků. Aktuálně se na knižních pultech, díky nakladatelství Paseka, objevil titul Záleskautky se svou první knihou nazvanou Střez se svaté kočičky, který po letech ticha brnká na podobně naladěné struny.

Principy přátelství a skautských zásad nejsou celosvětově odlišné a v kontextu, který jsem výše zmínil, tak můžeme Záleskautky považovat za něco, co bude českým čtenářům důvěrně známé. Odlišnosti ale nalezneme hned v pojetí dobrodružství, které pět hlavních hrdinek prožívá. Zatímco tady jsme byli zvyklí na mnohem realističtější a civilnější pojetí, v příbězích vyprávěnými Američankami Noelle Stevensonovou a Grace Ellisovou, spolu s kreslířskou Broke A. Allenovou, dostává podstatný prostor dětská fantasie a klasické náměty fantastiky. V první knize se podíváme nejen do skautsko-zálesáckého tábora, kde April, Jo, Mal, Molly a Ripley tráví svůj čas a jenž je jakousi oázou klidu a reálnosti, ale rovněž do přilehlého okolí, kde hned za humny můžete potkat tříoké lišky, vodní příšery, posedlé skauty ze sousedního tábora a další bytosti či nástrahy, které spíše než k táborovým ohňům patří do světů bujné fantazie a nespoutaně divokých snů.

A nalezneme zde množství odkazů na klasická díla fantastiky. Jedna z dívek, která je neohrožená tak, že se nebojí postavit tváří v tvář jakémukoli vetřelci, se jmenuje Ripley. Jedno z dobrodružství, dá formou nástrah a starověkých pastí, vzpomenout na zapáleného profesora archeologie v klobouku, který se mnohem lépe cítí v terénu vystaven nebezpečí, než u bádání za stolem v kanceláři. A třeba jeden z nápisů na zdi v tajemné svatyni hlásá, že „Pravda je tam venku“. Více nemá cenu prozrazovat, neboť potencionální čtenář by byl příliš ochuzen. Je ale potřeba se připravit na výbušný koktejl příběhů, které v sobě kombinují dvě na první pohled neslučitelné konstanty.

Ale proč ne? Inovace a přesahy jsou důležité pro další vývoj i rozšíření obzorů. V tomto ohledu jsou Záleskautky přínosné a inspirativní. Oceňme, že autorky se snaží dobře pracovat s charaktery jednotlivých postav. Brzy zjistíte, která z nich je jakým způsobem ulítlá a jaké má schopnosti, dovednosti a povahové rysy. Navíc děj lidově řečeno šlape a v Střez se svaté kočičky není prostor pro hluchá místa a natahující výlety do nikam. Také si někteří mohou zavýsknout nad kresbou, která kombinuje prvky realistické pevné linky, animačních technik známých z kreslených seriálů a místy načichne i asijskou mangou. Míchají se zde tak nejen žánry řekněme literární, ale i kresební, což pozpívá pozoruhodnosti komiksu, který byl v zahraničí ověnčen několika cenami, včetně dvou Eisnerů. Dalo by se říct, že první kniha končí v nejlepším, tedy ve chvíli, kdy se s hrdinkami dostatečně seznámíte, přijmete klíč, kterým autorky servírují vyprávění, děj se pořádně rozjede a hlavní zápletka čeká na své finální rozuzlení. Záleskautky navíc jdou rozhodně s dobou a svým pojetím mají velký potenciál oslovovat současnou generaci, neboť v sobě nesou ingredience, kterými je dnes mládež krmena ze všech stran. Umně dokáží posbírat fantastické prvky, provázat je s odkazy na všeobecně známá díla a přeložit je čtenáři v duchu hesla: Zábava především.

A ve výsledku je to opravdu vtipné, což jsou body navíc. Zvláště pokud vezmeme v úvahu, že představa o kvalitním humoru se poněkud liší v Americe a na Starém kontinentu. Osobně mi ale zatím chybí nějaká větší hloubka, která by odlišila příjemné a zábavné čtení od toho, k čemu bych se chtěl vracet i následně. Vše působí jako velmi dobře namíchaný kotlík tavících se nápadů, které se vzájemně chuťově doplňují, ale nevytvářejí nic, co byste předtím již neochutnali. Pokud budu pokračovat v rámci těchto gastronomických metafor, tak zatím je to spíše chutný předkrm, který ovšem nedokazuje jedinečnost a originalitu kuchařského týmu; zručnost a šikovnost jistě. Ale těžko soudit celé menu jen po ochutnání prvního chodu.