Rudý úsvit

Svět zítřka se v mnoha ohledech neliší ode dneška, nebo snad včerejška. Lidská rasa se od nepaměti dělí do kast podle výše uloupeného majetku a následné, z něj plynoucí moci, dosaženého vzdělání a jiných světských okolností. Tyto rozličné faktory pak určují postavení jednotlivců (rodů) v hierarchii člověčí společnosti. Dnešek sice falešně hlásá, že všichni jsme si rovni, ale my dobře víme, že někteří jsou si rovnější, že.

Vzpomínky na budoucnost

Slečna Budoucnost se k současné licoměrnosti postavila bez skrupulí a popravila hašteřivou dámu  Demokracii. Lidé jsou nakonec rozděleni dle Barev do jakéhosi hmyzího společenstva, podle jejich prospěšnosti a přínosnosti druhu. Na vrcholku pomyslné pyramidy sedí Zlatí, coby extrémně inteligentní vládci lidstva. Následují Stříbrní finančníci, Bílí kněží, Mědění byrokrati, Modří piloti, Žlutí vědci, Zelení programátoři, Fialoví umělci, Oranžoví mechanici, Šedí policisté, Hnědí sluhové, váleční obři Obsidiáni, Růžoví znalci tělesné rozkoše a konečně Rudí, jako nejnižší nekvalifikovaná manuální síla, pracující v krutém, přímo otrockém prostředí. Ale to vše se nestalo ze dne na den.

Jak lvové bijem o mříže…  a jsme zde Zemí spjatí 

Barvy se začaly oficiálně ustavovat s tím, jak lidstvo expandovalo do vesmíru. Ponejprv na Lunu, jako na domovský přístav Země a odtud na další planety a měsíce Sluneční soustavy. Rudí byli poprvé vysláni na Mars, aby pro lidstvo těžili palivo a založili tam těžařské kolonie pro získání helia-3, které se používá k procesu terraformování. Celý kyklopský projekt byl Rudým podáván pod rouškou vznešených cílů, pokroku lidské rasy, obětování se, posouvání hranic a dláždění cesty k zářné budoucnosti a světlým zítřkům. Zkrátka a dobře, až bude Mars plně obyvatelný, tak se k  bezelstným průkopníkům připojí jemnější Barvy. Všichni budou šťastní, a pokud ještě neumřeli, tak tam žijí dodnes. Konec pohádky?

Můj život je lež

Zatímco se Rudí plahočí v tunelech pod povrchem Marsu a naivně věří, že jsou poslední záchranou přelidněné Země, tak se poměry dávno změnily. Matička Země není přeplněná a většina solárního systému je kolonizována a vhodná k životu. Rudí přišli na Mars před pěti sty lety a před třemi sty lety je v tichosti následovaly ostatní Barvy, které již žily na povrchu v paraterraformovaných městech a dnes se odstraňují poslední ochranné bubliny atmosféry. Plop!

Vnějšek planety je dávno vhodný pro život a Rudým se to jaksi zapomnělo sdělit! Toto poznání učiní mladý arogantní floutek jménem Darrow, který se za vydatné pomoci marťanského undergroundu vydává na strastiplnou cestu vendety. Aby jinoch své krvavé utlačovatele poznal a porazil je, bude se muset stát jedním z nich. Stane se Zlatým nabobem!

Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly

Kniha Rudý úsvit je prvním svazkem stejnojmenné trilogie amerického spisovatel Pierce Browna, která je přirovnávána k románu Pán much a trilogii Hunger Games, jež shodně pojednávají o lidských sklonech k páchání zla pod pláštíkem dobra. Budiž. Snad jen s tím drobným rozdílem, že Rudý úsvit je zasazena do prostředí planety Mars.

Z počátku četby jsme zavedeni přímo do krtčí komunity Rudých, a zde blíže poznáme krušné živoření, ale také jejich sny, naděje a specifickou mytologii (tance, písně). Dále se podíváme na povrch do dekadentního hájemství Zlatých a staneme se svědky přerodu Rudého Darrowa ve Zlatého, díky takzvanému procesu Sochání. Následují Zkoušky a tajemný Institut, o kterém se prakticky nic neví.

Ona posloupnost vlastně evokuje klasickou čtyřstupňovou převodovku, jež ale nikdy nepodřazuje a ve finále odemkne ukrývaný pátý stupeň, který umožňuje pohodlnou a plynulou jízdu, až do konce. Tím vlastně popisuji samotnou četbu, jež se odvíjí bez zbytečného zpomalování, nepřehledných křižovatek a odboček s naplno sešlápnutým plynovým pedálem. Je to prostě strhující adrenalinová záležitost bez brzd. Ale…

Obsah knihy je prostoupen nádechem úděsné naivity, puberťáckou nafoukaností a čirou arogancí mládí, které si to ve své nerozvážnosti může stále dovolit. Konec konců, proč ne? Dystopie je určena primárně mladšímu publiku, u kterého bude jistě zaslouženě sklízet Vavříny opojné slávy. Na druhou stranu Pierce Brown (*1988) propůjčuje mnohdy svým hrdinům moudrost stáří a strategické uvažování ostřílených harcovníků, které není rozhodně na místě, a nelze ho získat jen tak, lusknutím prstů. Tím, že se člověk podívá smrti do očí, i opakovaně, zákonitě nezmoudří, pouze může změnit své existenční priority a duchovně růst. Letité zkušenosti, prozíravost a osvícenost jsou komplexním souborem životních poznatků a absolutní výsadou stáří, nikoliv domýšlivých holobrádků. Bohužel musím konstatovat, že v několika případech autor těžce pochybil, dílem možná i z toho důvodu, že je sám mladý Janek. Talentovaný Janek.

Labyrintem mezilidských vztahů se spisovatel prohnal, jako příslovečný slon porcelánem, což celkem sráží jeho jinak naprosto originální invenci. Přirozeně, jsem realista a ani na chvilku nepochybuji o tom, že mu mládež bude zobat z ruky. Mladý člověk totiž musí neustále hledat své pevné místo v bouřlivém světě a nalezení jakékoliv opory mu dodává toliko potřebné sebevědomí. Něco na způsob Archimédovo postulátu – Dejte mi pevný bod ve vesmíru a já pohnu celou Zemí. Pokud se -náctiletý jedinec také kdekoliv přesvědčí, že po první zhrzené lásce se mu nebeská klenba nezřítí na hlavu, tím lépe pro jeho další vývoj a duševní zdraví.

Rudý úsvit si bere takřka to nejlepší z klasiků sci-fi žánru, kteří se na Mars podívali již před nadějným autorem a nese si příslib  ambiciózní rozmáchlosti Duny Franka Herberta. Nikoliv však v humorných jednotkách Sagan, nekonečného vesmírného impéria, ale v prostoru našeho stísněného planetárního systému, což je slušné startovací okno pro spisovatelův literární debut.

Kniha Rudý úsvit vyšla v nakladatelství TRITON v roce 2016. Překlad provedla Dana Veselá.  Postskriptum, sumarizující Obsah knihy se v reálu rozchází s číslováním stránek.