VEČERNÍČKŮV POHÁDKOVÝ ŠPALÍČEK

Přímo vidím ta pozdvižená obočí a nechápavé kroucení hlavou s komentářem „Co nám to ten Fanda tentokrát přinesl. Večerníčka? No to už je moc! My jsme přece nerdi z Vlčí boudy, čteme komiksy od Marvel a DC. Herní konzole měníme častěji než spodní prádlo a přesně podle pořadového čísla a … blablabla“.

Snad jsem rádoby parodií nikoho hluboce neranil, nebo neurazil. To bych opravdu nerad. Zmiňované mimoňské záležitosti potřebují k tomu, aby mohly fungovat nezbytně jeden prvek, a tím je bohatá  fantazie. Troufám si tvrdit, že se s bujnou představivostí nerodíme, nýbrž se jí postupně učíme. Rodiče, dědové, babičky a učitelé nám od mala četli pohádky, a tak přímo ovlivňovali naše sny, fantazie a podvědomí. Osobně si myslím, že například čerta bych si sám nikdy nevymyslel. Další, kdo jistě utvářel a stále má vliv na obrazotvornost dětí v tuzemsku, je postava padesát let stará, přitom věčně mladá. Jistě, jde o kluka z televizní obrazovky jménem Večerníček. Každý, kdo chce kalit vodu a tvrdit, že jako dítě neupaloval na sedmou večer domu, aby si kvapně umyl ruce a zhltnul večeři před vysíláním oblíbené znělky, nechť po mně hodí papírovou čepicí.

Knihy jsou tradičním zdrojem skazek a Bohužel jsou pomalu na úbytě. S příchodem filmu, televizorů a masových moderních technologií se fantazie změnila. Proměnila se ve společnou – jakousi davovou hypnózu. Netvrdím, že to je špatně, ale jak se říká „Všeho moc škodí“. Pravda bude někde uprostřed a nejschůdnější je podle mne zlatá střední cesta. To znamená, brát si od všeho trochu a ve zdravé míře.

Nakladatelství Edice ČT přichází s unikátním projektem a jde tak trochu protiproudu a trendům dnešní doby. Převádí původní filmové pohádky z nejoblíbenějšího dětského pořadu na Československé a potažmo České televizi do knihy s názvem Večerníčkův pohádkový špalíček. Nejedná se o klasickou textovou knihu, ale přímo o komiksovou publikaci narvanou padesáti obrázkovými příběhy. Padesát komiksů je poctou a hold kulatému výročí televiznímu Večerníčku, který již půl století přeje nejenom malým divákům dobrý večer a dobrou noc. Knihu vyrobilo Albatros Media a.s. v roce 2015.

S ohledem k ambicím a velkorysému pojetí publikace se zaměřím převážně na technické zpracování a celkový dojem. Nebudu uvádět (skoro) žádná konkrétní jména tvůrců a přidržím se toho, že kniha je společným dílem kolektivu autorů. Je to vcelku pochopitelné vzhledem k časové výseči padesáti let a ohromné armádě angažovaných lidí. Kdybych se pokoušel uvést všechna jména, možná bych psal recenzi padesát dní a měla by padesát normostran. Jistojistě bych na někoho zapomněl, proto kolektiv autorů.

Často bojuji proti oddělením PR, jež zhusta zveličují a nepřiměřeně přehánějí. Mnohdy tak dle mého názoru produktu uškodí, nežli pomohou. Kdo by také v dnešní době věřil tvrzením, že se jedná o světový bestseler a kultovní dílo, když to svorně řvou všechny obálky knih v knihkupectví. Pokud jde o mne, tak jsem již dávno imunní vůči podobným útokům na mou psychiku a kapsu. Edice České televize působí poněkud pokorně vedle velkohubých konkurentů a to jak názvem knihy, tak prohlášením „Všechny úspěšné večerníčkovské pohádky by vydaly na mnohem objemnější knihu“. S tím rozhodně souhlasím, jen si nedokáži představit, kdo by se s ní vláčel, neboť špalíček je pořádně macatý kus. Vhodnější název knihy by byl špalek. Kniha je vázaná a za robustní dojem může kvalitní papír o vysoké gramáži  (formát 194 x 254 mm, 448 stran). Takže všechna skromnost stranou. Večerníčkův pohádkový špalíček je těžkotonážní alma mater dětské fantazie, obrazotvornosti, představivosti, smyšlenek, výmyslů a blouznivých nápadů v dobrém myšleno.

Špalíček započne příběhem s názvem Berta a UFO. Zde mne negativně zaujala maminka, jež „většinou ohřívá jídlo zmražené. Ohřívat umí znamenitě!“ Pokud ponechám stranou životosprávu, tak jsem narážky na maminku pochopil jako ironii a jsem si naprosto jistý, že to stejné nedokáží děti. Ironii často nepoberou dospělí lidé, natož prckové. Pohádky O loupežnickém synku Cipískovi a O loupežníku Rumcajsovi nemají logickou posloupnost. Ponejprv poznáváme loupežníkova synka a posléze se dozvíme, jak se jeho tatínek stal loupežníkem… Pruhovaní (prasečí) kamarádi na straně 330 se jmenují Beruška a „prasečí kluk byl odvážný jako Bivoj“. Tak trochu paradoxní situace, kdy se malé prasátko jmenuje po legendárním českém rekovi a lovci divokých kanců. Drobná, nepříznivá kritika je bezvýznamným obláčkem na jinak modrém pohádkovém nebi.

Pohádky mají mít dobrý konec a tato recenze zvyklosti dostojí. Konec školního roku klepe na pomyslné dveře a já si nedokážu představit vhodnější dárek za vysvědčení. Úmyslně nepíšu za jedničky, ale za vysvědčení. Každé dítě si zaslouží pocítit radost, štěstí a lásku, ať už je premiant třídy, či nepolepšitelný rošťák, jako Horáček s Pažoutem. Možná to bude právě tato kniha, jež přivede vaši ratolest k četbě a odměnou za celkem nepatrnou investici vám budou časem ty vytoužené biče na vysvědčení.