APOKALYPSA Z: ZAČÁTEK KONCE

Málokdo očekává konec světa s takovým nadšením, jako fanoušci sci-fi, fantasy nebo hororu. Vždyť nejen v literatuře máme tolik důkazů o tom, že apokalypsa a konec civilizace bude veliká legrace. Dopad komety bude nádherná podívaná, kličkování mezi troskami během zemětřesení bude parádní adrenalinová jízda a pokud budeme mít opravdu štěstí, bude šance krumpáčem majznout po hlavě nějakého nechutného emzáka. Ale nic se nevyrovná vlhkému snu v podobě kráčející mrtvoly vašeho nepřítele, kterého můžete poslat k zemi dobře umístěnou ranou do mokvajícího mozku. Ano, zombie, nemrtvých nebo živých mrtvých není nikdy dost. Vždy to vypadá, že je od nich pokoj, ale pokaždé někde vystrčí svou hnijící pracičku a přihlásí se ke slovu.

A tak vždycky, když jdu na nákupy do supermarketu, přihodím do vozíku nějakou konzervu fazolí s párkem. Jen tak pro jistotu. V hobby marketu už nekoukám po dekoracích, ale snažím se zapamatovat, kde jsou uskladněné motorové pily a tablety na čištění vody. Člověk nikdy neví, že. Hlavně jsem si říkal, že v problematice nemrtváků mě už nic nedokáže překvapit. Jsou fenoménem srovnatelným s upíry a anděly, táhnoucí se naší kulturou stovky let. Vymyslet na toto téma něco originálního se zdá téměř nemožné.

Ale víte co? Někdy se nemusíte snažit být za každou cenu originální. Stačí, když máte dobře zvládnuté řemeslo a představíte světu něco, co baví a dobře se čte. A to je přesně případ Apokalypsy Z španělského autora Manuela Loureiro. Ten zasadil svůj příběh do současného Španělska a zvolil pro něj lehce netradiční formu deníkových záznamů, podobně jako ve skvělém Marťanovi. A stejně jako v něm, i tady díky tomu děj rychle odsýpá a krátké kapitoly vedou k tomu, že si u čtení často řeknete: ještě jednu a dost. Ale stejně jako v případě piva, u jedné to nikdy nezůstane.

První kniha trilogie by se dala rozdělit na dvě poloviny: cesta ke konci a na to, co bylo potom. Ze začátku jsem si říkal, že to má hlavní hrdina až podezřele jednoduché a má až okatě moc předpokladů, aby nastávající apokalypsou prošel lehce. Pak mi přece jen došlo, že u průměrného mladého sportovně založeného Španěla žijícího u moře není až tak divné, že vlastní praktický, těžko prokousnutelný neoprén a šikovnou harpunu a to, že má dům jako na zavolanou obehnaný vysokým betonovým plotem, taky není až tak přitažené za vlasy. Jenže pak se to všechno okolo začalo kazit a kniha odhalila svou sílu, kterou mě přikovala ke stránkám.

Je to ten děsivě realistický popis konce civilizace, ze kterého běhá mráz po zádech. Vše začíná nenápadně. Nikdo neví, co se děje. Média spekulují, vlády mlží a nikdo pořádně neví, co se děje. V dalekých zemích vypuká panika, přestávají z nich chodit zprávy a všechno je to pořád moc daleko na to, aby se tím někdo na druhé straně světa musel trápit. Přece se to musí nějak vyřešit. Žádný strach. Ale najednou to je tady a je jasné, že je to všechno mnohem větší průser, než se zdálo. Je to dechberoucí čtení. Vůbec bych se nedivil, kdyby to tak proběhlo i v reálu, kdyby došlo na věc. Najednou je ticho, televize vysílají jen nouzové hlášení a z okolí jde slyšet střelba blíž a blíž.

Druhá polovina už pak víc padá do zaběhnutého klišé žánru. Cesta někam, hledání záchrany a nevyhneme se povinnému setkání s magorem. Ale hlavně se rozjede zábavná akce plná napětí. Bohužel v těchto chvílích už moc nefunguje systém deníku, protože si nedokážu představit, že by někdo měl čas sepisovat takovou prózu při útěku před slintajícími potvorami nebo zavřený ve skříni. Ale to je detail, který zastíní svižná zábava z čtení. A ano, musím to zopakovat ještě jednou, není to nic originálního, vše už někde někdy bylo, ale tak nějak to nevadí.

Zombíci jsou stále na výsluní. Jednu dobu jich bylo tolik, že mi lezli krkem. Proto jsem možná ke knize Apokalypsa Z: Začátek konce přistupoval obezřetně a nic moc jsem nečekal. O to víc mě mile překvapilo, o jak zábavný a svěží titul se jedná. Manuel Loureiro napsal čtivé dílo, kterým získal oprávněný úspěch po celém světě. Já osobně se nemůžu dočkat pokračování a na to, až zjistím, jak to celé dopadlo.