MEGA HUSTEJ NÁŘEZ (BRATRSTVO KRVE 3)

Jan Bezzemek je zpět v závěrečném Mega hustém nářezu z trilogie Bratrstvo krve. Tak už jdeme do finále, vážení, a možná přijde i kouzel…, tedy Kotleta. Pro tentokrát si nechám ten guláš,  jitrnice, jelítka a salámy kolem, neboť jsem autorovu řeznickou PR probral zlehka v předešlém článku a rovnou přejdu k tradiční české zabíjačce Františka Kotlety. Promiňte, už se to nebude opakovat, asi jsem tak trochu zlomyslný. Celkem by mě zajímalo, zda si autor celou tou báchorkou  na sebe nevaří vodu, ale už vážně dost, slibuji. Čestný pionýrský.

V předešlém díle se hlavní hrdina, hlava slovanského klanu upírů Jan Bezzemek vrátil do své vlasti. Přivítá ho proslulá Stodolní ulice v Ostravě a její nezaměnitelný kolorit. Zde naváže kontakt s místním odbojem. On je to sice jen takový internetový underground, ale pokud jde o záležitosti, které je možné vyřídit po síti,  tak jsou velmi efektivní. Bratři se jmenují Pávové a železnou pěstí jim vládne dědička mafiánského impéria Pavlína Lexová, jež má přístup k téměř neomezeným finančním prostředkům. Peněz ještě přibude, když se znuděný germánský upír Gerhard – bůh Radegast, postará o návrat bývalých obchodních partnerů nebožtíka Lexy. Navíc, zcela nečekaně vstupuje do hry starý známý.

To vše dohromady už je palebná síla, se kterou je možné počítat. Po předchozích dílech plných partyzánštiny a terorismu přechází celosvětové hnutí odporu, pod vedením ostravského nočního klubu, do totální války proti mimozemským okupantům.

Kniha se nese v tom nejlepším odkazu k brakové literatuře. Příměry budou asi už klišovité, přeci jen nezbytné, to proto, abych odradil slabé povahy. Stránky paperbacku jsou věnovány čistokrevnému masakru a násilí. Usekané hlavy létají napravo, tu nalevo. Penisy se řežou jako točený kabanos v Kauflandu a frnda už taky není, co bývala. Zvhrlíkům při tom stojí klacky jako dubové kolíky a přikusují goja z lidských střev. Že přeháním, to rozhodně ne, ale pokud jsem řekl A, řeknu i B.

Předpokládám, že citliví jedinci už opustili tento článek a já mohu prozradit, že to je i bezbožná a hříšná zábava, která sdílí to nejlepší z kulhánkovského dědictví. Opět to zní jako klišé, ale nemohu si pomoci. Hned z kraje knihy, kde se stará parta stmelí a najde útočiště v nočním klubu, jsem měl při četbě pocit něčeho ztraceného a v myšlenkách jsem se vracel k Nočnímu klubu Jiřího Kulhánka. I tam vládla takřka domácí pohoda spiklenců, které si člověk prostě zamiloval. Atmosféra familiárního špičkování, popichování a škádlení, než mi je autor chladnokrevně vzal. Proto ono frázovité připodobnění s kulhánkovským odkazem. Takový soudobý klub Rychlých šípů s holkami a sexem a … asi máte pravdu, je to hloupé přirovnání.

V předešlém díle jsem vyzvedl autorův patriotismus a nejinak je tomu i v Mega hustém nářezu. Pokud pominu drobné a krátké překročení hranice  republiky s výletem mimo gravitační vliv planety, tak se téměř většina děje odehraje v Čechách a na Moravě. Zažijeme tak akční bitvu na Pražském hradě, hyeny z televize Nova dostanou co jim patří a vyslechneme si spousty přirovnání pramenící z  tuzemského folklóru. Pouze namátkou – ježek v kleci a létající kolo, atentát na Heydricha, husitská revoluce, Bílá hora atd. Našinec bude z Kotletova písemného projevu, který je zasazen do správných souvislostí nadšený a možná způsobí i bolení bránice. Nevzdělané postbolševické generace mohou použít google (slova Jana Bezzemka str.35).

František Kotleta je pro mne takový ten klasicky český,  neotesaný sedlák, v dobrém myšleno, a za to mu díky. Nejlépe to asi vyjádřím takto. Onehdy jsem sledoval v televizi publicistický hudební pořad a tam se agent zastupující nejmenovanou kapelu rozplýval, jak jeho kluci chtějí prorazit do světa. Budou se jmenovat anglicky a budou zpívat anglicky. Načež mu hudební redaktor ve studiu oponoval se slovy „u nás v Londýně máme podobných skupin tisíc a jsou to rodilý mluvčí, nemáte šanci“. Tisíc a to jenom v Londýně! Je jistě lepší, když se švec drží svého kopyta, nebo Kotleta svého dranžíráku. Anglosaské překladové četby máme plná knihkupectví, tak proč nosit dříví do lesa, či maso na jatka, když Kotleta může býti pouze jeden.

Čeho se v Zemi Koruny české nedostává a zdá se býti zbožím nedostupným, podpultovým, stejně jako populární banány za socialismu, je vnitrostátní mainstream s nádechem braku. Tam patří pokleslé dílo horor, sci-fi, fantasy a třeba i komiks. Většina současných komediantů, kam spadá drtivá většina herců, hudebníků, režisérů, spisovatelů a jiných povalečů se vydává za nepostradatelné umělce a národní poklad s rukou nataženou směrem k dotacím. Rádi by požívali výhod socialismu a za své chabé výkony inkasovali jako kapitalisté. Díky ještě jednou Kotletovi za národní obrození a probouzení, ten jeho škvár má v sobě mnohem více filozofie, než celá současná rádoby generace šikulů, která produkuje hořkosladké a sladkohořké tragikomedie. Sice jeho výkon nebude dostatečný pro udělení Nobelovy ceny za literaturu, ale pokud jí mohl dostat Obama za mír… Už zase mentoruji jako starý Svěrák.

Děj knihy se po nemastném a neslaném druhém díle pěkně rozjel. Přelil se v epickou bitvu ve stylu Válka světů i s nezbytným soubojem bossů a všemi ingrediencemi, které k pokleslé literatuře náleží. Dost dobře si dokáži představit stránky trilogie převedené v akční gamesku, či komiks. Vzhledem k otevřenému konci budu mít asi noční můry, aby se Kotleta nenechal inspirovat Georgem Lucasem a nepokračoval další trilogií po vzoru Star Wars.  Ať vás Kotleta provází!