BUBUBU, TY STARÁ…

Duchařské lekací horory nejsou poslední dobou příliš v módě. Pokud se nějaký snímek podobného ražení přeci jen objevil, většinou šlo o něco jako nízkorozpočtové béčko, které bez nějakého většího zájmu proplulo fanouškovskou obcí. Jedním z nejlepších hororů za poslední dlouhou dobu tak můžeme označit americký film, který notně čerpá ze zlatého fondu nastíněného žánru, V zajetí démonů. Byť kulisy snímku jsou nastíněny až příliš konzervativně: hrůzostrašný dům s notně pohnutou historií, nově přistěhovaná a následně vystrašená rodinka, zkušení vyšetřovatelé paranormálních jevů, scénář na základě skutečných událostí a pořádně nasraná čarodějnice, která už je nějaký ten pátek pěkně pod drnem.

Filmový horor jako takový má jistě dostatek fanoušků i žánrově zaměřených internetových či tištěných periodik. Samozřejmě berme v úvahu, že v každé zemi se počet fanoušků a nadšenců poněkud liší. Stejně jako u jiných odvětví fantaskního žánru se i zde najde množství nadšenců, který sledují daný žánr s až fanatickou zarputilostí. Na druhé straně barikády pak stojí ti, kteří o dotyčný žánr jeví zájem jen v případě, že jim je některý snímek vícekrát doporučen nebo ho provází nějaké mýtické urban story o vynášení omdlelých z kina apod. V zajetí démonů má tu schopnost, že dokáže oslovit diváky z obou zmíněných táborů. Pořádná duchařina s moderním filmovým ztvárněním, která čerpá z tradičních hororů, které mají nakoukané snad všichni, si jistě najde zástup oddaných fanoušků. Ti pak budou na hrob své tety ze Sezimova Ústí přísahat, že během sledovaní filmu by se v nich krve nedořezal. Najdou se však i tací, kteří podobných snímků viděli bezpočet a příběh jako takový je nemůže v podstatě ničím překvapit. I v tomto případě má zde recenzovaný film režiséra Jamese Wana schopnost oslovit obě kategorie diváků. Jeho nespornou výhodou se tedy jeví fakt, že o něm budou komunikovat ti, kteří se u něj po čertech báli, i ti, kteří v něm vidí jen mozaiku zaběhlých klišé. Jednoduše všichni, kteří s tímto snímkem přišli do styku. A co budeme nalhávat, tohle je v dnešní uspěchané době reklama jako řemen.

Režisér James Wan má na svém kontě například první díl postupně upadající hororové řady Saw nebo hororový thriller Insidious. I přes jeho relativně nízký věk je již považován za stálici a hvězdu hororového žánru a o jeho práci se fanoušci zajímají. Je zcela jasné, že řemeslo hororového žánru má tento maník v malíčku a dokáže i mnohokráte omleté lekací scény podat se svěžím nádechem. Pravdou je, že svým uměním pak ve filmu V zajetí démonů drží nad vodou ne vždy zcela dotažený scénář. Přeci jen nejznámější (a nejlepší) vyšetřovatelé paranormálních jevů by jistě nezapomněli na takovou maličkost, jako že jejich malá dcera spí v místnosti plné okultních předmětů přesně v době, kdy oni na jiném místě zápasí s démony. Profesionální fotbalista by také jistě nenechal svou ratolest sedět při zápase v kotli soupeřových fanoušků… Oko zkušeného diváka tak na této podívané najde několik podobných nedotažeností. Ano, i tento film má své nesporné mouchy, které ovšem nebrání celkovému poslání samotného filmu. A tím je především pořádně vylekat diváka.

Pokud na tento film půjdete s tím, že nebudete moc šťourat v ději a jednoduše se necháte jen bavit, vlastně lekat, tak po skončení budete naplněni pocitem uspokojení. Pokud se v ději budete pitvat, tak se může stát, že vaše nadšení nebude příliš vysoké. V případě, že vše komentujete slovy tohle už tu bylo, nebudete se pravděpodobně moc bavit. Vzhledem k tomu, že i přes pár nadšených ovací jsem od filmu mnohé nečekal, bavil jsem se nakonec dobře. Pokud přijmu fakt, že ve filmu není žádné novum (kdo by ho také v dnešní době ještě čekal, že?), tak film hodnotím jako nadprůměrnou věc, která s klidem převyšuje lekací produkci poslední doby.