Trajekt v krvi utopený

Trajekt Baltic Charisma pendluje po stále stejné trase. Den za dnem, noc za nocí a rok za rokem. Stockholm –  Ålandy – Turku – Stockholm. Pro dávno vyhořelý personál lodi se jedná o každodenní rutinu. Nudu, zívačku. Zkrátka a dobře, směna jako každá jiná. Jen to nějak překlepat a přežít do konce šichty…

Švédská trojka

Lascivně (ne)oblečené ženy pochopitelně přitahují muže na lovu, věčné predátory. V kombinaci s laciným alkoholem to způsobuje, že přestávají platit společenská pravidla. Sociální tabu padají chvatně, jako rychle letící spodní prádlo přes nadržené nohy k zemi. Souložící dvojice či trojice na palubě a v podpalubí, vše pod kamerovým dohledem, nikoho z členů posádky nikterak nešokují. Stejně jako četné rvačky a pozvracené toalety, chodby i kajuty. Jako by neutrální vody Baltského moře měly jakýsi opojný účinek na chápání prostoru i času, a lidé se tu naprosto vysvlékli ze sociálních svěracích kazajek. Otázkou však zůstává, zda ona transformace přivodí, že jsou konečně sami sebou, nebo naprosto někým jiným?

Nicméně časy se mění a Charisma, která zažila už skoro všechno, má projít osudovou změnou. Zaběhlý stereotyp naruší dvojice pasažérů, jež doslova a dopísmene otočí kormidlem následujících událostí. Trajekt se jejich zásluhou ocitne v naprosté izolaci od pevniny a bude pozřen černočernou tmou. Absolutním zlem!

Švédský Stephen King

Švédský spisovatel a novinář Mats Strandberg (*1976) je public relations představován jako Švédský Stephen King, což je celkem ku škodě jeho tvorby. Jako zavilý fanoušek literárního Giganta a Mistra hororu jsem dosti choulostivý na tento příměr, kterým se levně žongluje, až tak, že ono srovnání pro mne získává mnohdy pejorativní nádech. Strandberg je talentovaný autor, ale Kingem rozhodně není.

První polovina knihy se velice dobře čte, ačkoli se odvíjí v pomalu ospalém tempu. Tvůrce tu načrtl pomocí krátkých kapitol, které se (paradoxně) rychle střídají, uvěřitelné charaktery. Pro celkovou atmosféru a vykreslení uzavřené bubliny, jíž Charisma představuje, je důležitý i pohled do zákulisí trajektu, což dodává četbě na toliko důležité realističnosti. Vlastně díky dobře zvoleným metaforám vnímáte loď jako živou bytost, která spolkla zaživa cestující. Literární vyjádření jsou natolik obrazná, že na čtenáře sedá, chtě nechtě, tíživá úzkost. Ježí se mu vlasy v zátylku a stát se může opravdu cokoliv. Úvodní sektor knihy je podle mého názoru vyfabulován na výbornou.

Tradá opona se zvedá

Nikterak už mě nepřekvapuje, že je kniha severského autora prolezlá diktaturou politické  korektnosti. Pro našince to znamená, že ústřední postavy jsou napsány přesně v rytmu práskání genderového biče. V příběhu nalezneme různé barvy pleti v globalisty požádaném množství (kvótách), rozličné morálně erozivní menšiny a (zneužité) tělesné postižené. Hlavní hrdina knihy je tradá, homosexuál, stejně jako autor knihy. V textu lze nalézt i klišovité plivnutí na Rusko. A co mne na této, pro naši kulturu, zničující manipulaci rozčiluje? Vrchní padouch je opět bílý heterosexuální chlap, a největší slaboch (uplakánek) je totožně pigmentovaný muž vyznávající tradiční hodnoty. To již nebude náhoda, ale cílený záměr. Konspirace.

Však největším kamenem úrazu není ona indoktrinační ultraliberální agitace, ale cosi jiného. Sotva dojde k velkému odmaskování zlé vůle, jež se plíží lodním přívozem, tak je po strachu. Deprimující nálada je pryč, opona se zvedá a basta. Šmitec.

Minimalistické psychologické drama se v druhé části mění jako mávnutím kouzelného proutku v krvavá jatka, jako vystřižená z béčkové hollywoodské zábavy pro široké masy. Já si ovšem trvám na svém názoru, že věci naznačené, implicitní a jinotaje přímo nevyřčené, mají v případě temného děje mnohem větší dopad na představivost čtenáře, než otevřený explicitní popis. Z tohoto důvodu není Mats Strandberg žádným Stephenem Kingem, ale průměrným autorem průměrně sepsaného hororu, jenž promarnil šanci na opravdu skvělou knihu. Škoda.

Knihu Trajekt vydalo nakladatelství HOST v roce 2018. Překlad provedla Helena Matocha.