JAK SOUDRUH VŮL GOTTWALD ZAVRAŽDIL SOUDRUHA VOLA SLÁNSKÉHO

Devět historických událostí v dějinách našeho národa přináší komiksový cyklus ČEŠI. Projekt sleduje historické období od vzniku Československa (1918) až po okamžik, kdy se republika v roce 1992 rozpadla. Kreslenému zpracování předcházela televizní série České století, vytvořená podle scénáře Pavla Kosatíka, jenž je autorem i komiksové adaptace. Na každém dílu se bude podílet jiný ilustrátor tzn. celkem devět českých komiksových tvůrců.   Kreslířem pátého je výtvarník Vojtěch Mašek. Komiks vydala Mladá fronta v roce 2014.

1. Jak Masaryk vymyslel Československo
2. Jak Beneš ustoupil Hitlerovi
3. Jak v Londýně vymysleli atentát na Heydricha
4. Jak se KSČ chopila moci
5. Jak Gottwald zavraždil Slánského
6. Jak Dubček v Moskvě kapituloval
7. Jak z rock‘n‘rollu vznikla Charta 77
8. Jak se stal Havel prezidentem
9. Jak Mečiar s Klausem rozdělili stát

Politické napětí po druhé světové válce eskalovalo a svět byl rozdělen na bipolární. Spojenci se nedohodli na poválečném uspořádání a vznikl tak východní a západní blok. Pokud to velice zjednoduším, bylo to SSSR proti USA. Období zhruba od roku 1947 do roku 1991 se nazývalo studená válka.  Pojem studená může evokovat dojem, že to nebylo až tak horké, ale pravda je, že padesátá léta byla pro spousty lidí reálným žhavým peklem. Stalinismus v Sovětském svazu, propaganda a gulagy. Bylo to období nejtužší represe, vykonstruovaných politických procesů, špionáže a justičních vražd. To, co se dělo v naší republice je našinci jistě známo, neboť mediokracie věnuje   oněm událostem velký prostor, aby bylo jednostranně poukázáno na zločiny komunismu. Nechvalně známá StB, nebyla o nic méně zločinná než americká FBI, či CIA.  V rámci objektivity a nestrannosti je třeba zmínit, že stejné hony na čarodějnice se praktikovaly i v baště demokracie v USA. Paranoia a hysterie za oceánem přerostla v antikomunistickou fóbii známou jako éra mccarthismu a stíhání za neamerickou činnost. Vrcholem byl ilegální program FBI COINTELPRO, který se neštítil obtěžování pomocí soudního systému až po násilí. Lidé byli vybízeni k udavačství a byl proklamován princip zrady, jako norma správného občana. Taková byla doba svlečená do naha a bez příkras.

Komiksová kniha započne popravou Milady Horákové dne  27. června 1950, která odchází ze světa  se slovy: „Padám, padám, tento boj jsem prohrála, odcházím čestně. Miluji tuto zem, miluji tento lid, budujte mu blahobyt. Odcházím bez nenávisti k vám. Přeji vám to, přeji vám to.“

Tentýž den dopoledne navštěvuje s. Rudolf Slánský s. Klementa Gottwalda na Pražském hradě s informací o smrti Horákové a s žádostí o zrušení výkonu trestu, sepsanou profesorem Albertem Einsteinem. Oba profesionální revolucionáři jsou vykresleni jako trdla, co si hrají na vojáčky a hádají se, kdo padne na zem. Následně přivolávají překladatele k četbě dopisu. Pokud toto mělo být polidštění komunistických pohlaváru, tak tu neznalost jazyka beru a hra na střílení nacistů ukazuje spíše na infantilnost autora.

Pouze pro informaci, dopis byl sepsán stejným profesorem, o kterém FBI shromažďovala informace od roku 1932 a do jeho smrti nakupila 1427 stran ve 14 boxech. V období mccarthismu varoval, že mu situace připomíná třicátá léta, když se vzmáhal nacismus a antisemitismus.  Belgické královně  matce napsal „Opakuje se dávná německá pohroma“. Ostatně byl to i ten Einstein, jenž napsal     dopis prezidentu Trumanovi, který byl zveřejněn v mediích s názvem „Einstein podporuje žádost Rosenbergů o milost“. Manželé byli popraveni 19.června 1953 za údajnou špionáž pro Sovětský svaz a vyzrazení  tajemství výroby atomové bomby. Oba manželé odmítli vypovídat a tedy přiznat svou vinu.  Ethel Rosenbergová se stala obětí justiční vraždy, neboť její obvinění mělo z manžela dostat další jména. Tento odstavec mne zavanul za oceán do USA a myslím, že dokreslil atmosféru oné doby, kterou spisovatel Pavel Kostík vykresluje polovičatě. Taková byla doba svlečená do naha a bez příkras.

Autor tvrdí ústy postav v komiksu, že jsou ústřední komunističtí funkcionáři volové, že o ničem nevědí a o ničem nerozhodují. Vše řídí poradci z Moskvy. Slánský byl vysoce vzdělaný člověk a muž lidu Gottwald nebyl žádný blbec. Byli to tvrdí a ostřílení profesionální revolucionáři. Do vedoucích  pozic se vypracovali díky své inteligenci a výrok, že žili v nevědomosti, je nesmyslný. Moc dobře věděli, jak se věci mají a kdo tahá za provázky. Celá ta scéna mi opět připadá, že pan autor si již po několikáté upšoukl pusou. Můžeme postavy v komiksu odsuzovat, můžeme je nenávidět, ale to je vše. Rozumnější by bylo snažit se pochopit kauzalitu oněch událostí a tu nám pan Kosatík nenabízí. Ve svém výkladu si počíná jako Střihoruký Edward ve střižně, kterému leží u nohou kilometry vystříhaného materiálu.

Další události v komiksu se odvíjejí v duchu Stalin si žádá krev a skutečně ji dostane. Roztáčí se tak spirála podezírání, deprese, frustrace a paranoii. Kreslený příběh je oproti verzi filmové obohacen o jakousi druhou dějovou linii velkého bratra. Tato komiksová inovace na mne dokázala přenést tíživé pocity strachu podobně, jako se to podařilo v československém trezorovém filmu Ucho. Paralela je i v černobílém noir pojetí a pohledu na  politickou smetánku v totalitě. Drtivé je odhalení, že se Kléma, ač se to zdá nepravděpodobně, stal obětí mašinérie. Bydlí na hradě, jí nejlepší jídlo, má nejlepší lékaře, zdá se, že je pánem situace, přesto v období plném fóbie nemá přátel a splín utápí v alkoholu. Ve své zlaté kleci neví dne a hodiny, kdy konspirace udeří. Mezi staré kamarády s. Gottwalda a s. Slánského se vkrádá stín podezření a pokládají si otázku, co kdyby to někdo postavil ty, nebo já? Ač se mi drtivá většina věcí v komiksu nelíbí, tak jsem přesvědčen, že minimalistické, psychologické drama dvou osob se povedlo.

Vizuální ztvárnění kresleného příběhu je černobílé, což jen báječně podtrhuje šedá, depresivní padesátá léta. Tím bych řekl, že to končí. Vojtěch Mašek je příliš prvoplánovaný. Postavy, které se účastní poprav nemají tváře, tím chce asi říci, že ztratily lidskou tvář. Sovětští poradci jsou ztvárněni jako kreatury s dlouhým zobcem na místo obličeje. Jiné figury mají zatočené rohy, na hlavě spirály, nemají oči, nosy, či ústa. Stalin je vyobrazen s ještěrčím jazykem, jak uchvacuje kořist. K dojmu trapnosti už stačilo jenom namalovat Miladě Horákové svatozář. Kresba je dosti neobvyklá a bizarní, na první dojem mne odrazovala, ale je to právě ilustrace, která na mne přenesla pocity bezmocnosti a deprese.

Pavel Kosatík si vytváří pohodlné aliby a uvádí, že cílem není rekonstrukce, nebo vykládáni dějin, ale spousta jiných, bohulibých  záměrů, což si myslím, že nelze. Právě tím, že vytáhne určité události z kontextu historie a zasadí je do své vize, popírá ono tvrzení. Čtenář, neznalý historických souvislostí, musí při četbě komiksu nutně získat dojem, že existoval pouze rudý démon Stalin, což je ohýbání paprsků světla, které by jistě potvrdil profesor Einstein. Proto považuji obhajobu za kontradikci a nepřijímám ji.

Pojetí pana Kosatíka mi připomíná 30 případů majora Zemana, které muselo být na nátlak diváků ve vysílání Česká televize doplněno  o dokument, kde jsou jednotlivé díly konfrontovány s historickou realitou. To je i důvod, proč jsem do článku vložil několik objasňujících informací. Dokonce považuji pojetí pana Kosatíka za propagandu a manipulování. Jedinec, který nemá pražádné povědomí o historii, si pod tlakem jeho dílka může deformovat a nesprávně vykládat dějiny. Osobně jsem jako zástupce tzv. husákových dětí dostával účelovou, jednostrannou prezentaci. Jsem svědkem stejných tendencí vůči tzv. havlovým dětem. Nedělám si žádné iluze o jejich zkresleném pohledu na svět a často jsem konfrontován s omezeným světonázorem.

Dějiny se opakují, sotva jsme se v roce 1989 vymanili z objetí ruského medvěda, hned jsme vlezli do postele strýčka Sama. Mráz pro tentokrát vane ze západu. Pokud se chce pan Kosatík stavět k historické látce způsobem, že se dopouští smyšlenek, měl raději zůstat u žánru, kterým začínal a psát sci-fi. Nepřísluší mi posuzovat komerční Mladou frontu, která spadá pod křídla mediální skupiny MAFRA. Tuto ovládá oligarcha pan Andrej Babiš a o jeho záměrech si nedělám žádné mylné představy. Nicméně to, že filmovou řadu produkovala Česká televize za peníze daňových poplatníků z koncesionářských poplatků mne děsí. Cui bono?