JAK V LONDÝNĚ VYMYSLELI ATENTÁT NA HEYDRICHA

Devět historických událostí v dějinách našeho národa přináší komiksový cyklus ČEŠI. Projekt sleduje historické období od vzniku Československa (1918) až po okamžik, kdy se Československá republika v roce 1992 rozpadla. Kreslenému zpracování předcházela televizní série s názvem České století, vytvořená podle scénáře spisovatele Pavla Kosatíka, jenž je autorem i komiksové adaptace. Na každém dílu se bude podílet jiný ilustrátor tzn. celkem devět českých komiksových tvůrců.   Kreslířem třetího dílu je výtvarník Marek Rubec. Komiks vydala Mladá fronta v roce 2014.

1. Jak Masaryk vymyslel Československo
2. Jak Beneš ustoupil Hitlerovi
3. Jak v Londýně vymysleli atentát na Heydricha
4. Jak se KSČ chopila moci
5. Jak Gottwald zavraždil Slánského
6. Jak Dubček v Moskvě kapituloval
7. Jak z rock‘n‘rollu vznikla Charta 77
8. Jak se stal Havel prezidentem
9. Jak Mečiar s Klausem rozdělili stát

29.září 1938  byla dojednána v Mnichově tzv. Mnichovská dohoda. Zástupci zemí Velké Británie, Francie, Německa a Itálie se dohodli, že Československo musí do 10.října 1938 postoupit Německu pohraniční území obývané sudetskými Němci. Československá strana byla přítomna, ale k jednání samotnému nebyla přizvána, proto je dohoda někdy označována jako Mnichovská zrada či Mnichovský diktát. V důsledku této dohody přišlo Československo o svá historická pohraniční území na hranicích s Německem, které náležely zemím Koruny české od středověku. V přímé návaznosti na diktát bylo porušování občanských práv Čechů a jejich vyhánění z domovů.  Konečným cílem měla být deportace a likvidace Čechů (viz. Hitlerův projev z roku 1932 v Mnichově).

Prezident Edvard Beneš po přijetí mnichovské dohody abdikoval a 22. října 1938 odletěl do Velké Británie a stal se vůdčím představitelem Čs. zahraničního odboje. Plného uznání Čs. exilové vlády dosáhl Beneš 18. července 1941, kdy SSSR i Velká Británie definitivně uznaly jeho exilovou vládu.

Kreslený příběh  Jak v Londýně vymysleli atentát na Heydricha započne rokem 1939. Tvůrci nám nabídnou prostřih na Adolfa Hitlera v Praze a následně se přesuneme do Londýna za prezidentem Benešem. Beneš pochopil stejně, jako Tomáš Garrigue Masaryk to, že pokud válka skončí tím způsobem, že bude Hitler poražen, tak se bude o nás opět rozhodovat venku. Podle toho také postupuje, taktizuje a rozehrává šachovou partii o budoucnost neexistujícího státu, který se stal Protektorátem. Beneš se ocitá mezi mlýnskými kameny, kdy je nabádán k organizování odboje na území Protektorátu Čechy a Morava. Plán dostane konkrétní podobu a českoslovenští parašutisté provedou atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, jenž na následky atentátu zemřel.

Propagační část knihy uvádí tento text:

… „Aby se nemohl opakovat Mnichov, je nutné „zjednodušit“ národnostní strukturu obyvatelstva vyhnáním milionů sudetských Němců. Aby toto bylo možné, je třeba vytvořit situaci, která z Československa udělá nikoli jen oběť nacismu, ale také spolubojovníka v boji proti němu. Vražda tyrana tento propagandistický záměr splňuje“.

Citát poměrně přesně vystihuje obsah komiksu. Nebývale velký důraz je kladen otázce sudetských Němců a jejich poválečnému odsunu. Ačkoliv je konec války v nedohlednu a výsledek nejistý, tak E. Beneš jedná s vedoucím představitelem sudetoněmeckého sociálně-demokratického exilu Wenzelem Jakschem o poválečném uspořádání a odsunech Němců. Nejprve se jedná o částečný transfer německého obyvatelstva, který skutečně vyvrcholil odsunem naprosté většiny sudetských Němců. Plánovanému odsunu je věnováno v komiksové knize tolik prostoru, že atentát na Heydricha hraje nakonec druhé housle, možná i třetí. Nepadne ani jednou jméno československých parašutistů, jako by to bylo vedlejší. Samotný atentát se odehraje na dvou listech a pak už následuje Benešův projev v roce 1945 a odsun Němců roku 1946.

Očekával jsem, že kreslený příběh, jež nese název tyrana českého lidu, bude obsahově věnován převážně tomuto tématu. Není tomu tak. Ještě na začátku četby, kde je převzat obrázek z poštovní známky s vyobrazením Heydrichovy posmrtné masky jsem předpokládal, že se mi dostane historie   atentátu a jeho následky. Toto období se označuje jako heydrichiáda a čeští lidé byli stříleni bez soudu a následovalo vyvraždění obcí Lidice a Ležáky. O německé represálii na území Protektorátu Čechy a Morava, jež následovala po atentátu se ovšem nedozvíte nic (letmá zmínka v Benešově projevu roku 1945).

Atentát byl ojedinělý případ, kdy se podařilo zlikvidovat vysoce postaveného nacistického pohlavára. Čin to byl natolik významný, že spojenci odvolaly své podpisy pod Mnichovským diktátem. Historickým faktem ovšem je, že krvavé řádění nacistů, které bylo odvetou za Heydrichovu smrt, pak vedlo k uznání pozdějšího odsunu Němců ze strany západních spojenců. V tom je citát pravdivý.

Jak v Londýně vymysleli atentát na Heydricha je třetí kniha ze série Češi a tentokrát odpovídá i číslování, neboť Mladá Fronta vydává komiksy na přeskáčku, bez ohledu na číselný sled. Tudíž je to po třetí, kdy se mohu seznámit s výkladem Pavla Kosatíka, ke kterému jsem už měl jisté výhrady. Tentokrát si nejsem vědom žádného pochybení, ale, je tu velké podstatné ALE. Vzhledem k tomu, kolik je věnováno prostoru otázce sudetských Němců, jsem nabyl pocit, že jim vlastně bylo neprávem ublíženo. Nemůžu si pomoci, je možné, že se autor špatně vyjádřil, ale já mám po četbě tento neodbytný dojem. Následuje Spoiler – rozuzlení. Kniha končí velice smutným odchodem Němců, kteří si nesou na zádech hanlivé znamení svastiky – hákového kříže.

Jistě, a ano, bylo ublíženo spoustě nevinných lidí, neboť byl při nucených odsunech uplatněn princip kolektivní viny. Pokud nám chtěl spisovatel sdělit právě toto, dejme tomu, budiž. Nicméně, žijeme v časech, kdy je omlouváno neomluvitelné zlo, které chtělo, aby národnostní menšiny zmizely z území střední Evropy a posléze i z dějin. Jsme svědky pokusů o prolomení a zpochybnění tzv. Benešových dekretů. O to se přičiňuje jistý kníže pán, který by měl dostat z rukou českého lidu výpověď z pracovního poměru, neboť neustále chrápe v práci. Výpověď je humánní řešení, defenestrace by byla na místě a můj děd se otáčí v hrobě, neboť část jeho/mé rodiny zmizela v koncentračních táborech. Bylo by třeba knížete nakopnout do jeho zdegenerované bilderbergské zadnice! Jeho výroky ohledně Benešových dekretů mu nikdy neodpustím. Viděno dnešní optikou, byl Edvard Beneš kontroverzní muž, což nemění nic na tom, že to byl velikán světového formátu, jemuž nesahá intelektuální pozér Karel Schwarzenberg ani po kotníky. Za velkou ironii považuji to, že je kníže nositelem Řádu Tomáše Garrigua Masaryka.

Zapomíná se, kdo rozpoutal peklo druhé světové války, jež si vyžádalo až 67 milionů mrtvých. Zapomíná se, že největší ztráty utrpěl Sovětský svaz, který během války přišel o 27 milionů lidí. Nejodpornější německý zločin představuje systematický, vědecky promyšlený holocaust. Ve světle těchto čísel, která není lidská mysl schopna pojmout, vnímám poválečné odsuny jako opodstatněné a humánní řešení. Po zrůdných zločinech nacistů lidé uvažovali jiným způsobem než my dnes. Pro to jsem přesvědčen, že by ony události neměli být napadány a otevírány.  Vše bylo poplatné své době a naše generace, jež žije v míru není schopna pochopit ohavnost války. Monstrózní počty obětí jsou pro nás pouze abstraktní čísla, jež mozek běžného člověka odmítá a automaticky blokuje. Jsme schopni přijmout jedno, či dvě úmrtí, dopravní nehodu, ale málo, který jedinec je způsobilý uvažovat v číslech neúprosné matematiky. Jsem nesmírně vděčný, že žiji v mírové době a se strachem sleduji soudobé události. Měli bychom hledět spíše dopředu a vyhnout se babrání v mrtvé minulosti, které nemůže vést k ničemu dobrému. Jak by to asi vypadalo, kdyby chtěli američtí indiáni nazpět svou půdu? Rusové Aljašku? Stačí se podívat na stát Izrael, který staví svou existenci na Bohem daném právu na svou zemi a to vše po dvou tisíci letech! Také bych se mohl hádat, že váš praprapraděd ukradl kdysi mému slepici, či naopak. Možná jsem předchozí řádky napsal jednoduše polopatě, jako sedlák od Chlumce a víte co, to i jsem a jsem na to patřičně hrdý. U Chlumce se odehrála bitva mezi českým knížetem Soběslavem I. a německým králem Lotharem III. Proběhla 18. února 1126 blízko Chlumce u Ústí nad Labem. Pro informaci panu Kosatíkovi a dali jsme jim na prdel… Zde se vracím k prvnímu dílu cyklu Češi, kde se autor pokouší vzbudit dojem, že nemáme jako národ žádnou historii a folklór. Máme velice bohaté dějiny a nenechme si je brát.

Komiks je nemastný, neslaný a pod tuto definici je možno zařadit i vizuální ztvárnění. Kresba Marka Rubce je opravdu moc ošklivá a nudně plytká. K špatnému dojmu přispívá i druh použitého fontu a text je díky tomu špatně čitelný. Marek je v pořadí již třetí kreslíř, jenž pracuje s Pavlem Kosatíkem, a já si začínám klást otázku. Vážně nemáme kreslíře, který dokáže namalovat jednoduchou líbivou linku, aniž by se pouštěl do jakýchsi vysoce nepochopitelných intelektuálních experimentů? Asi nemáme. Asi ne.

Do třetice všeho dobrého i zlého, praví stará lidová moudrost a něco na tom bude. Již po třetí jsem zabředl do světa alternativní historie pana Kosatíka a nejsem si jist, zda chci ještě pokračovat v následujících šesti připravovaných sešitech. Celé jeho dílko se nese v protektorátním stylu smýšlení pražské kavárny, to znamená, že jde proti zájmům a tradici českého národa. V komiksu jsou Němci vykresleni jako oběti českého komplotu, aniž by se autor zabýval historickou kauzalitou. Druhá světová válka byla  nejkrvavější řež v dějinách lidstva, kterou započalo hitlerovské Německo a bylo na hlavu poraženo. Musí si nést stigmata a následky svých činů, na tom nemůžou novodobý  vykladači a šarlatáni nic změnit.